32. Podle čl. 95 odst. 2Ústavy platí, že dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Obecný soud je oprávněn podat návrh tehdy, navrhuje-li zrušení zákona, resp. jeho jednotlivého ustanovení, jehož aplikace má být bezprostřední a nezbytná; nikoli pouze hypotetická nebo dána širšími souvislostmi věci [nález sp. zn. Pl. ÚS 92/20 ze dne 11. 4. 2023 (N 54/117 SbNU 211; 124/2023 Sb.), bod 29; nález sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.)]. Z účelu a smyslu tzv. konkrétní kontroly ústavnosti právních předpisů plyne, že obecný soud je oprávněn navrhnout zrušení pouze takového zákona nebo jeho ustanovení, které překáží dosažení žádoucího, tj. ústavně konformního výsledku [nález sp. zn. Pl. ÚS 92/20, bod 29; nález sp. zn. Pl. ÚS 3/06 ze dne 6. 3. 2007 (N 41/44 SbNU 517; 149/2007 Sb.), bod 26]. Jinak řečeno, aktivní legitimace obecného soudu se odvíjí od předmětu řízení, jež je před ním vedeno.
33. Z vyžádaného soudního spisu Ústavní soud ověřil skutečnosti, které navrhovatel uvedl v návrhu ve prospěch své aktivní legitimace. Městský soud aplikoval při svém rozhodování mj. napadený § 41 odst. 3zákoníku práce. Posouzení dovolání proti rozsudku městského soudu, o němž Nejvyšší soud rozhoduje, závisí i na vyřešení otázky, zda může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. g)zákoníku práce z důvodu, že zaměstnanec závažně porušil povinnost vyplývající z pracovněprávních předpisů, když odmítl vykonávat práci, na kterou byl bez svého souhlasu převeden zaměstnavatelem podle § 41 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 41 odst. 3zákoníku práce. Dovolání nebylo podle dostupných informací shledáno nepřípustným a navrhovatel neshledal ani důvody pro zastavení dovolacího řízení. Navrhovatel je tudíž aktivně legitimován k podání návrhu.
35. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené shrnuje, že ve věci byly splněny zákonem stanovené procesní předpoklady pro projednání podaného návrhu.
VI. Upuštění od ústního jednání
36. Ústavní soud dospěl k závěru, že vzhledem k obsahu návrhu a písemným vyjádřením účastníků řízení již nelze od ústního jednání očekávat další objasnění věci, a proto na základě § 44 zákona o Ústavním soudu rozhodl ve věci bez jeho nařízení.
VII. Ústavní konformita zákonodárného procesu
37. Poté, co Ústavní soud shledal, že jsou splněny procesní předpoklady řízení, přistoupil k přezkumu napadeného ustanovení. V souladu s § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., se nejdříve zabýval otázkou, zda bylo přijato a vydáno ústavně předepsaným způsobem a v mezích Ústavou stanovené kompetence.
38. Poznatky plynoucí z vyjádření komor Parlamentu (v podrobnostech viz výše, body 22 a 23) považuje Ústavní soud za postačující pro závěr, že napadený § 41 odst. 3zákoníku práce, jenž je v nezměněné podobě součástí zákoníku práce od samého počátku, byl vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a přijat ústavně předepsaným způsobem. To ostatně není navrhovatelem nijak zpochybňováno. Žádné argumenty v této oblasti nevznáší ani vláda.
VIII. Věcný přezkum ústavnosti napadeného ustanovení zákona
39. Ústavní soud přistoupil k přezkumu ústavnosti napadeného § 41 odst. 3zákoníku práce, a to výlučně ve světle řádně vznesených a odůvodněných argumentů navrhovatele.