Znění předpisu. vyhlášené znění

Platné znění
V.

V. Procesní předpoklady řízení

  1. 31. Ústavní soud dále posoudil, zda jsou splněny zákonem stanovené procesní předpoklady pro projednání podaného návrhu podle čl. 87 odst. 1 písm. a) a čl. 95 odst. 2 Ústavy a § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
  2. 32. Podle čl. 95 odst. 2 Ústavy platí, že dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Obecný soud je oprávněn podat návrh tehdy, navrhuje-li zrušení zákona, resp. jeho jednotlivého ustanovení, jehož aplikace má být bezprostřední a nezbytná; nikoli pouze hypotetická nebo dána širšími souvislostmi věci [nález sp. zn. Pl. ÚS 92/20 ze dne 11. 4. 2023 (N 54/117 SbNU 211; 124/2023 Sb.), bod 29; nález sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.)]. Z účelu a smyslu tzv. konkrétní kontroly ústavnosti právních předpisů plyne, že obecný soud je oprávněn navrhnout zrušení pouze takového zákona nebo jeho ustanovení, které překáží dosažení žádoucího, tj. ústavně konformního výsledku [nález sp. zn. Pl. ÚS 92/20, bod 29; nález sp. zn. Pl. ÚS 3/06 ze dne 6. 3. 2007 (N 41/44 SbNU 517; 149/2007 Sb.), bod 26]. Jinak řečeno, aktivní legitimace obecného soudu se odvíjí od předmětu řízení, jež je před ním vedeno.
  3. 33. Z vyžádaného soudního spisu Ústavní soud ověřil skutečnosti, které navrhovatel uvedl v návrhu ve prospěch své aktivní legitimace. Městský soud aplikoval při svém rozhodování mj. napadený § 41 odst. 3 zákoníku práce. Posouzení dovolání proti rozsudku městského soudu, o němž Nejvyšší soud rozhoduje, závisí i na vyřešení otázky, zda může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce z důvodu, že zaměstnanec závažně porušil povinnost vyplývající z pracovněprávních předpisů, když odmítl vykonávat práci, na kterou byl bez svého souhlasu převeden zaměstnavatelem podle § 41 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 41 odst. 3 zákoníku práce. Dovolání nebylo podle dostupných informací shledáno nepřípustným a navrhovatel neshledal ani důvody pro zastavení dovolacího řízení. Navrhovatel je tudíž aktivně legitimován k podání návrhu.
  4. 34. Napadený § 41 odst. 3 zákoníku práce doposud platí v nezměněném znění (tj. nebyl dotčen novelizačním zákonem č. 120/2025 Sb.). Návrh tedy splňuje i procesní předpoklady řízení podle § 66 a 67 zákona o Ústavním soudu.
  5. 35. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené shrnuje, že ve věci byly splněny zákonem stanovené procesní předpoklady pro projednání podaného návrhu.

VI. Upuštění od ústního jednání

  1. 36. Ústavní soud dospěl k závěru, že vzhledem k obsahu návrhu a písemným vyjádřením účastníků řízení již nelze od ústního jednání očekávat další objasnění věci, a proto na základě § 44 zákona o Ústavním soudu rozhodl ve věci bez jeho nařízení.

VII. Ústavní konformita zákonodárného procesu

  1. 37. Poté, co Ústavní soud shledal, že jsou splněny procesní předpoklady řízení, přistoupil k přezkumu napadeného ustanovení. V souladu s § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., se nejdříve zabýval otázkou, zda bylo přijato a vydáno ústavně předepsaným způsobem a v mezích Ústavou stanovené kompetence.
  2. 38. Poznatky plynoucí z vyjádření komor Parlamentu (v podrobnostech viz výše, body 22 a 23) považuje Ústavní soud za postačující pro závěr, že napadený § 41 odst. 3 zákoníku práce, jenž je v nezměněné podobě součástí zákoníku práce od samého počátku, byl vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a přijat ústavně předepsaným způsobem. To ostatně není navrhovatelem nijak zpochybňováno. Žádné argumenty v této oblasti nevznáší ani vláda.

VIII. Věcný přezkum ústavnosti napadeného ustanovení zákona

  1. 39. Ústavní soud přistoupil k přezkumu ústavnosti napadeného § 41 odst. 3 zákoníku práce, a to výlučně ve světle řádně vznesených a odůvodněných argumentů navrhovatele.

Poloha v předpisu