vyhlášené znění

IV.

IV. Upuštění od ústního jednání

  1. 43. Ústavní soud dospěl k závěru, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, a proto v souladu s § 44 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl ve věci bez jeho nařízení.

V. Podmínky řízení

  1. 44. Ústavní soud je k projednání návrhu na zrušení zákona č. 417/2024 Sb., resp. in eventum na zrušení novelizovaných ustanovení zákona o důchodovém pojištění příslušný. Navrhovatelka je k podání návrhu aktivně legitimována. Ačkoliv podle ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 41/23, body 37 a 39) novelizující právní předpis a jeho jednotlivá ustanovení obecně nemají samostatnou normativní existenci, neboť se stávají součástí novelizovaného právního předpisu, je-li namítána absence normotvorné kompetence nebo porušení ústavně předepsaného způsobu přijetí právního předpisu, může být z těchto hledisek posuzována právě i ústavnost novelizujícího předpisu (tj. zákona č. 417/2024 Sb.). Napadená ustanovení zákona o důchodovém pojištění jsou platnou součástí právního řádu. Ústavní soud proto mohl přistoupit k meritornímu posouzení návrhu.

VI. Přezkum procedury přijetí napadeného zákona

  1. 45. V souladu s § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., se Ústavní soud zabýval v prvé řadě tím, zda byl napadený zákon (č. 417/2024 Sb.) přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Následně posoudil, zda je napadená právní úprava (novelizovaná ustanovení zákona o důchodovém pojištění) v souladu s ústavním pořádkem z hlediska věcného.
  2. 46. Ústavní soud shledal, že zákon č. 417/2024 Sb. byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence. Navrhovatelka proti tomu ostatně žádné námitky nevznesla. Její argumentace – jak vyplývá ze shora provedené rekapitulace – se soustřeďuje především na vady legislativního procesu. Ústavní soud se proto zabýval tím, zda byl zákon č. 417/2024 Sb. přijat ústavně předepsaným způsobem.