Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 11/25 ve věci návrhu na zrušení zákona č. 417/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a in eventum na zrušení některých ustanovení zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
86. Navrhovatelka formulovala tzv. eventuální petit, v němž uvedla, že neshledá-li Ústavní soud důvody pro zrušení zákona č. 417/2024 Sb. z procesních důvodů, tj. z důvodu vad legislativního procesu, potom navrhuje zrušení pouze části § 32 odst. 2 a 3 a § 37d odst. 2 zákona o důchodovém pojištění (viz výše bod 3 tohoto nálezu). Jak vyplývá ze shora provedené rekapitulace, navrhovatelka považuje za protiústavní zvýšení věkové hranice pro odchod do starobního důchodu nad 65 let se zastropováním na věkové hranici 67 let. Napadá rovněž omezení úlevy ze zvýšení důchodového věku právě jen na rizikové práce zařazené podle právních předpisů upravujících ochranu veřejného zdraví do čtvrté kategorie.
87. Ústavní soud připomíná, že navrhovatelka nepolemizuje s tím, že sociální práva, zde konkrétně základní právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří podle čl. 30 odst. 1Listiny, mají specifický charakter. Nezpochybňuje tedy, že konkrétní podobu tohoto základního práva určí zákon (čl. 30 odst. 3Listiny), resp. že se jej lze domáhat pouze v mezích prováděcího zákona (čl. 41 odst. 1Listiny), který je projevem volné úvahy zákonodárce, jak příslušnou materii upravit.
88. Navrhovatelka namítá nedostatečné odůvodnění napadené právní úpravy, a to jak ve vztahu k samotnému zvýšení věkové hranice pro odchod do starobního důchodu nad 65 let, tak ve vztahu k omezení úlevy ze zvýšení důchodového věku, v čemž spatřuje porušení mezinárodních závazků plynoucích z Úmluvy o dávkách, a tedy i rozpor s ústavním zakotvením mezinárodněprávní zásady pacta sunt servanda v čl. 1 odst. 2Ústavy. V replice pak výslovně uvádí, že Ústavnímu soudu nepředkládá „otázku čistě politického uvážení podléhající eventuálně pouze tzv. testu racionality“.
89. Ústavní soud k argumentaci a námitkám navrhovatelky uvádí, že při abstraktní kontrole ústavnosti je vázán petitem, nikoli argumentací navrhovatele. Např. v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 26/08 ze dne 7. 4. 2009 ve znění opravného usnesení ze dne 27. 5. 2009 (N 82/53 SbNU 33; 171/2009 Sb.), bod 45, Ústavní soud vyslovil, že „v řízení o abstraktní kontrole norem neplatí zásada projednací, a Ústavní soud tedy není vázán odůvodněním návrhu, ale je naopak povinen zkoumat napadené ustanovení i z hlediska souladu s jinými ústavněprávními předpisy, než pro které je napadají navrhovatelé“. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 29/15 ze dne 31. 5. 2016 (N 94/81 SbNU 537; 233/2016 Sb.) Ústavní soud v obdobném duchu konstatoval (bod 42), že „předmět přezkumu v řízení před Ústavním soudem je ovšem vymezen petitem návrhu, nikoliv jeho odůvodněním, jímž Ústavní soud není vázán“.
90. Ačkoliv tedy argumentace navrhovatelky primárně směřuje k tvrzeně nedostatečnému odůvodnění napadené právní úpravy a rozporu s mezinárodními závazky státu, nelze přehlédnout, že navrhovatelka, byť zcela obecně, namítá protiústavnost samotné zákonné dikce § 32 odst. 2 a 3 a § 37d odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Navrhovatelka tedy napadá ústavnost zvýšení věkové hranice pro odchod do starobního důchodu nad 65 let až na 67 let, jakož i ústavnost vyloučení tzv. třetí kategorie prací ze skupiny prací rizikových, u nichž právní úprava garantuje úlevu ze zvýšení důchodového věku. Z tohoto důvodu proto Ústavní soud v rámci věcného přezkumu nejdříve s využitím testu racionality posoudí soulad § 32 odst. 2 a 3 a § 37d odst. 2 zákona o důchodovém pojištění s čl. 30Listiny a teprve následně zhodnotí mezinárodněprávní kompatibilitu těchto zákonných ustanovení.
91. Ústavní soud doplňuje, že nepřehlédl námitky navrhovatelky poukazující na tvrzené porušení zásad materiálního právního státu (srov. výše, body 12 a 13 tohoto nálezu). Již ze shora provedené rekapitulace nyní posuzovaného návrhu je však patrné, že se navrhovatelka těchto zásad nedovolává samostatně (např. jako v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 47/23, v němž byly napadeny časové účinky legislativní změny věkové podmínky pro odchod do předčasného důchodu, potenciálně zasahující do legitimního očekávání pojištěnců), ale toliko ve spojení s namítaným nedostatečným odůvodněním napadené právní úpravy. Ústavní soud se proto těmito námitkami nezabývá samostatně, ale vypořádává je prostřednictvím posouzení souladu s Listinou a mezinárodními smlouvami.