Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se doplňuje sdělení č. 159/1997 Sb., č. 186/1998 Sb., č. 54/1999 Sb. a č. 93/2000 Sb. m. s. o vyhlášení přijetí změn a doplňků „Přílohy A - Všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů“ a „Přílohy B - Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě“ Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR)

Dusivé plyny

Plyny neoxidující, nehořlavé a nejedovaté, které v ovzduší za normálních podmínek existující kyslík zřeďují nebo vypuzují.

Hořlavé plyny

Plyny, které při teplotě 20°C a standardním tlaku 101,3 kPa:

(a) ve směsi o nejvýše 13% objemu plynu se vzduchem jsou hořlavé nebo

(b) nezávisle od spodní meze výbušnosti dosahují oblasti výbušnosti se vzduchem nejméně 12-ti % bodů

Hořlavost musí být stanovena za pomoci pokusů nebo výpočtů dle metod schválených ISO (viz. ISO - norma 10156:1996).

Pokud pro použití těchto metod jsou k dispozici pouze nedostatečné údaje, mohou být použity zkoušky podle srovnatelných metod, pokud jsou uznány příslušným orgánem země původu.

Není - li země původu smluvní zemí ADR, musí být tyto metody uznány příslušným orgánem první smluvní zemí ADR, který přijde do styku se zásilkou.

Oxidující plyny

Plyny, které mohou obecně za přispění kyslíku způsobit nebo podpořit hoření jiných látek účinněji než vzduch. Schopnost oxidace musí být stanovena za pomoci pokusů nebo výpočtů podle metod schválených ISO (viz. ISO - norma 10156:1996)

Jedovaté plyny

1. 2.2.2.2.1 Chemicky nestálé plyny třídy 2 jsou připuštěny k přepravě jen tehdy, byla - li učiněna potřebná opatření k zabránění všech možností nebezpečné reakce za normálních přepravních podmínek, jako např. rozklad, přeměna nebo polymerizace. Za tímto účelem je zvláště třeba dbát na to, aby nádoby neobsahovaly látky, které tyto reakce povzbuzují.
2. 2.2.2.2.2 Následující látky a směsi nejsou připuštěny k přepravě:
   1. - UN 2186 - CHLOROVODÍK, HLUBOCE ZCHLAZENY, KAPALNÝ;
   2. - UN 2421 – OXID DUSITÝ;
   3. - UN 2455 - METHYLNITRID;
   4. - hluboce zchlazené zkapalněné plyny, které nelze přiřadit klasifikačním kódům 3A, 3O nebo 3 F;
   5. - pod tlakem rozpuštěné plyny, kterým nemohou být přiřazeny UN čísla 1001, 2073 nebo 3318.

1. 2.2.3.1 Kritéria
   1. 2.2.3.1.1 Pojem třídy 3 zahrnuje látky, jakož i předměty, které obsahují látky této třídy, které:
      1. - jsou kapalné látky podle odstavce (a) definice pojmu pro “kapaliny" v oddíle 1.2.1;
      2. - mají při 50°C tenzi par nejvýše 300 kPa (3 bar) a při 20°C a standardním tlaku 101,3 kPa nejsou zcela plynné a;
      3. - mají bod vzplanutí nejvýše 61 °C (k vůli odpovídající zkoušce viz. pododdíl 2.3.3.1).
      4. Pojem třídy 3 zahrnuje také kapaliny a tuhé látky v roztaveném stavu s bodem vzplanutí přes 61 °C, které jsou zahřáté na nebo přes jejich bod vzplanutí a jsou podány k přepravě nebo přepravovány. Těmto látkám je přiřazeno UN číslo 3256.
      5. Pojem třídy 3 zahrnuje také znecitlivělé výbušné kapaliny. Znecitlivělé kapalné výbušné látky jsou látky, které jsou ve vodě nebo v jiné kapalině rozpuštěny nebo suspendovány k potlačení vytvoření výbušných vlastností homogenní kapalné směsi. V kapitole 3.2, tabulce A jsou tyto položky pod UN čísly 1204, 2059, 3064, 3343 a 3357.
   2. POZN. 1: Nejedovaté a nežíravé látky s bodem vzplanutí vyšším jak 35°C, které v Příručce zkoušek a kritérii část III pododdíl 32.5.2 pevně stanovených podmínek zkoušek, neprobíhá u nich žádné samostatné hoření nejsou látkami třídy 3; jsou - li však tyto látky zahřáté na nebo přes jejich bod vzplanutí, a jsou - li v tomto stavu podány k přepravě nebo přepravovány, jsou látkami této třídy.
   3. POZN. 2: V rozdílu k 2.2.3.1.1 se považuje palivo pro dieselové motory nebo olej plynový nebo olej topný (lehký) s bodem vzplanutí přes 61 °C do nejvýše 100°C jako látka třídy 3 UN čísla 1202.
   4. POZN. 3: Kapaliny, které jsou při vdechnutí velmi jedovaté s bodem vzplanutí pod 23°C a jedovaté látky s bodem vzplanutí od 23°C jsou látkami třídy 6.1 (viz. pododdíl 2.2.61.1).
   5. POZN. 4: Prostředky boje proti škůdcům (pesticidy) s použitými kapalnými látkami a preparáty, které jsou velmi jedovaté, jedovaté nebo slabě jedovaté a mají bod vzplanutí od 23°C nebo více, jsou látkami třídy 6.1 (viz. pododdíl 2.2.61.1).
   6. POZN. 5: Žíravé kapaliny s bodem vzplanutí 23°C nebo nad ním jsou látkami třídy 8 ((viz. pododdíl 2.2.6.11).
   7. POZN. 6: UN 2734 AMINY, KAPALNÉ, ŽÍRAVÉ, HOŘLAVÉ, J.N. nebo UN 2734 POLYAMINY, KAPALNÉ ŽÍRAVÉ, HOŘLAVÉ, J.N. a UN 2920 ŽÍRAVÉ, KAPALNĚ, HOŘLAVĚ, J.N. jsou látky třídy 8 (viz. pododdíl 2.2.8.1).
   8. POZN. 7: Léčiva připravená k použití, např. kosmetika a léky, které jsou vyrobeny pro osobní potřebu a jsou baleny v obchodních baleních nebo baleních pro domácnost, nepodléhají předpisům pro ADR.
   1. 2.2.3.1.2 Látky a předměty třídy 3 jsou rozděleny následovně:

      Dusivé plyny Hořlavé plyny Oxidující plyny Jedovaté plyny Žíravé plyny

      F	Hořlavé kapaliny bez vedlejšího nebezpečí;
      	F1 Hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí do nejvýše 61 °C;
      	F2 Hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí přes 61 °C, které zahřáté na nebo přes jejich bod vzplanutí jsou podány k přepravě nebo přepravovány (ohřívané látky);
      FT	Hořlavé kapaliny, jedovaté;
      	FT1 Hořlavé kapaliny jedovaté;
      	FT2 Prostředky k boji proti škůdcům (pesticidy);
      FC	Hořlavé kapaliny, žíravé;
      FTC	Hořlavé kapaliny, jedovaté žíravé.
      D	Znecitlivělé výbušné kapaliny

   1. 2.2.3.1.3 Ve třídě 3 přiřazené látky a předměty jsou v kapitole 3.2, tabulce A uvedeny. V kapitole 3.2, tabulce A jmenovitě neuvedené látky jsou podle předpisů tohoto oddíly být přiřazeny odpovídajícím položkám v pododdíle 2.2.3.3 a odpovídající obalové skupině. Hořlavé kapaliny jsou na základě jejich stupně nebezpečí, který vytvářejí při přepravě, přiřazeny následující obalové skupině:

      Dusivé plyny Hořlavé plyny Oxidující plyny Jedovaté plyny Žíravé plyny

      Obalová skupina I:	Látky s vysokým nebezpečím: hořlavé kapaliny jejichž bod varu nebo začátek varu je nejvýše 35°C a hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí pod 23°C, které jsou buď podle pododdílu 2.2.61.1 velice jedovaté nebo podle kritérií v pododdíle 2.2.8.1 jsou silně žíravé;
      Obalová skupina II:	Látky se středním nebezpečím: hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí pod 23°C, které nespadají pod obalovou skupinu I, vyjma látek v 2.2.3.1.4
      Obalová skupina III:	Látky s nízkým nebezpečím: hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí od 23°C do 61 °C včetně látek v 2.2.3.1.4

   1. 2.2.3.1.4 Kapalné nebo viskózní směsi včetně směsí a přípravků s nejvýše 20% nitrocelulózy s obsahem dusíku nejvýše 12,6% v suché hmotě smějí mít přiřazeny obalovou skupinu III, jestliže jsou splněny následující požadavky:

      (a) výška vrstvy rozpouštědla, která se oddělí při dělicí zkoušce rozpouštědla, musí činit méně než 3% celkové výšky zkušebního vzorku (viz. Příručka zkoušek a kritérií část III pododdíl 32.5.1) a

      (b) viskozita¹ a bod vzplanutí musí odpovídat následující tabulce:

      Dusivé plyny Hořlavé plyny Oxidující plyny Jedovaté plyny Žíravé plyny

      Extrapolovaná kinematická viskozita v (při střihové rychlosti blízké O) m2/s při 23°C	Doba výtoku t podle ISO 2431:1993		Bod vzplanuti v °C
      	v s	při průměru výtokové trysky v mm
      20 < v ≤ 80	20 < t ≤ 60	4	nad 17
      80 < v ≤ 135	60 < t ≤ 100	4	nad 10
      135 < v ≤ 220	20 < t ≤ 32	6	nad 5
      220 < v ≤ 300	32 < t ≤ 44	6	nad - 1
      300 < v ≤ 700	44 < t ≤ 100	6	nad - 5
      700 < v	100 < t	6	- 5 a níže

   2. POZN.: Směsi s více než 20%, ale nejvýše 55% nitrocelulózy s obsahem dusíku nejvýše 12,6% v suché hmotě jsou látky, kterým je přiřazeno UN číslo 2059.
   1. Směsi s bodem vzplanutí pod 23°C
      1. - s více než 55% nitrocelulózy s obsahem dusíku nebo
      2. - s nejvýše 55% nitrocelulózy s obsahem dusíku více než 12,6% v suché hmotě

      jsou látkami třídy 1 (UN číslo 0340 nebo 0342) nebo třídy 4.1 (UN číslo 2555, 2556, 2557).

   1. 2.2.3.1.5 Nejedovaté a nežíravé roztoky a homogenní směsi s bodem vzplanutí 23°C nebo výše (viskózní látky, jako barviva nebo laky, vyjma látek obsahujících více než 20% nirtocelulózy) v nádobách o obsahu nejvýše 450 litrů, nepodléhají předpisům ADR, jestliže při dělicí zkoušce rozpouštědla (viz. Příručka zkoušek a kritérií část III pododdíl 32.5.1) výška oddělené vrstvy rozpouštědla činí méně než 3% celkové výšky a jestliže látky při 23°C ve výtokovém kelímku podle normy ISO 2431:1993 s tryskou průměru 6 mm vykazují dobu výtoku:

      (a) nejméně 60 sekund, nebo

      (b) nejméně 40 sekund a neobsahují více než 60% látek třídy 3.

   1. 2.2.3.1.6 Jestliže látky třídy 3 připadnou z důvodu přísad do jiných oblastí nebezpečnosti než ty, patřící k jmenovitě uvedeným látkám v kapitole 3.2, tabulce A, zařadí se tyto směsi nebo roztoky k těm číslům nebo skupinám, ke kterým na základě skutečného nebezpečí patří.
   2. POZN: Pro zařazení roztoků a směsí (jako preparáty, přípravky a odpady) viz. také oddíl 2.1.3.
   1. 2.2.3.1.7 Na základě kritérií v oddíle 2.3.2 a kritérií v 2.2.3.1.1 může být také stanoveno, zda jmenovitě uvedený roztok nebo jmenovitě uvedená směs, příp. roztok nebo směs, která obsahuje jmenovitě uvedenou látku je takové povahy, že tento roztok nebo tato směs nepodléhají ustanovením této třídy (viz. také oddíl 2.1.3).

1. 2.2.3.2 K přepravě nepřipuštěné látky
   1. 2.2.3.2.1 Látky třídy 3, které lehce peroxidují (jako ether nebo určité kyslíkaté hetorocyklické látky), smějí být přepravovány jen tehdy, jestliže nepřekročí obsah peroxidu 0,3% přepočítáno na peroxid vodíku (H₂O₂). Obsah peroxidu se stanoví podle 2.3.3.2.
   2. 2.2.3.2.2 Chemicky nestabilní látky třídy 3 je připuštěno přepravovat jen tehdy, byla-li učiněna potřebná opatření k zabránění nebezpečné reakce rozpadu nebo polymerické reakce během přepravy. Za tímto účelem musí být také provedena opatření, aby nádoby neobsahovaly látky, které by takové reakce mohly podporovat.
   3. 2.2.3.2.3 V kapitole 3.2 tabulce A neuvedené znecitlivělé výbušné kapaliny nejsou připuštěny k přepravě jako látky třídy 3.

1. 2.2.3.3 Seznam hromadných pojmenování
   
   
   

1. 2.2.41.1 Kritéria
   1. 2.2.41.1.1 Pojem třídy 4.1 zahrnuje hořlavé látky a předměty, znecitlivělé výbušné látky, které podle písmene a) definice “tuhý“ uvedené v oddíle 1.2.1, jsou tuhé látky, jakož i samovolně se rozkládající tuhé nebo kapalné látky.
      1. Třídě 4.1 jsou přiřazeny:
         1. - lehce hořlavé tuhé látky a předměty (viz 2.2.41.1.3 až 2.2.41.1.8);
         2. - látky tuhé nebo kapalné samovolně se rozkládající (viz 2.2.41.1.9 až 2.2.41.1.17);
         3. - znecitlivělé výbušné tuhé látky (viz 2.2.41.1.18);
         4. - příbuzné látky látkám samovolně se rozkládajícím (viz 2.2.41.1.19).
   1. 2.2.41.1.2 Látky a předměty třídy 4.1 se dělí následovně:

      Dusivé plyny Hořlavé plyny Oxidující plyny Jedovaté plyny Žíravé plyny

      F	Hořlavé tuhé látky bez vedlejšího nebezpečí
      	F1	Organické látky
      	F2	Organické látky, roztavené
      	F3	Anorganické látky
      FO	Hořlavé tuhé látky, podporující hoření
      FT	Hořlavé tuhé látky, jedovaté
      	FT1	Organické látky, jedovaté
      	FT2	Anorganické látky, jedovaté
      FC	Hořlavé tuhé látky, žíravé
      	FC1	Organické látky, žíravé
      	FC2	Anorganické látky, žíravé
      D	Znecitlivělé výbušné tuhé látky bez vedlejšího nebezpečí
      DT	Znecitlivělé výbušné tuhé látky, jedovaté
      SR	Látky samovolně se rozkládající
      	SR1	Látky, u kterých se nevyžaduje řízení teploty
      	SR2	Látky, u kterých se vyžaduje řízení teploty

      Hořlavé tuhé látky

      Definice a vlastnosti

   1. 2.2.41.1.3 Hořlavé tuhé látky jsou lehce hořlavé tuhé látky, které se mohou zapálit třením.

      Lehce hořlavé tuhé látky jsou práškovité, zrnité nebo pastovité látky, které jsou nebezpečné, jestliže po krátkém styku se zápalným zdrojem jako např. s hořící zápalkou se mohou lehce zapálit a plamen se po zapálení rychle rozšiřuje. Nebezpečí přitom nemusí vycházet jen z ohně, nýbrž také z jedovatých splodin produktů hoření. Kovový prášek je kvůli těžkostem při hašení ohně zvláště nebezpečný, protože normální hasící prostředky jako oxid uhličitý nebo voda mohou zvětšit nebezpečí.

      Přiřazení

   1. 2.2.41.1.4 Látky a předměty, které jsou třídě 4.1 přiřazeny jako hořlavé tuhé látky jsou uvedeny v kapitole 3.2 tabulce A. Přiřazení organických látek a předmětů, které nejsou v kapitole 3.2 tabulce A jmenovitě uvedeny, pod příslušnou položkou 2.2.41.3 podle ustanovení kapitoly 2.1 se může provést na základě zkušenosti nebo na základě výsledků postupů zkoušek podle Příručky zkoušky a kritéria část III, pododdíl 33.2.1. Přiřazení jmenovitě neuvedeným anorganických látek musí být provedeno na základě výsledků zkušebních postupů podle Příručky zkoušky a kritéria část III pododdíl 33.2.1; přičemž musí být zohledněny rovněž zkušenosti, vedou-li k přísnějšímu zařazení.
   2. 2.2.41.1.5 Jestliže se jmenovitě neuvedené látky na základě zkušebního postupu podle Příručky zkoušky a kritéria část III pododdílu 33.2.1 zařazují k položkám v pododdíle 2.2.41.3, platí následující kritéria:

      (a) Práškovité, zrnkovité nebo pastovité látky s výjimkou kovového prášku nebo prášku kovových slitin se klasifikují jako lehce hořlavé látky třídy 4.1, jestliže se mohou snadno zapálit po krátkém styku se zápalným zdrojem (např. hořící zápalkou) nebo plamen se po zapálení rychle rozšiřuje, čas vyhoření je menší než 45 s na měrnou vzdálenost 100 mm nebo rychlost vyhoření je větší než 2,2 mm/s.

      (b) Kovový prášek nebo prášek kovových slitin se přiřazuje třídě 4.1, jestliže může být zapálen plamenem a reakce se rozšíří na celý vzorek za 10 minut nebo méně. Tuhé látky, které se třením mohou zapálit, se musí zařadit do třídy 4.1 analogicky k existujícím položkám (např. zápalky) nebo v souladu s příslušným zvláštním ustanovením.

   1. 2.2.41.1.6 S pomocí zkušebních postupů podle Příručky zkoušky a kritéria část III oddíl 33.2.1 a kritérií v 2.2.41.1.4 a 2.2.41.1.5 může se také zjistit, jestli jmenovitě uvedená látka je taková, že nepodléhá předpisům této třídy.
   2. 2.2.41.1.7 Spadají-li látky třídy 4.1 vlivem příměsí do jiných oblastí nebezpečí, než do kterých v kapitole 3.2 tabulce A jmenovitě uvedené látky patří, jsou tyto směsi přiřazeny položkám, ke kterým na základě jejich skutečného nebezpečí patří.
   3. POZN: Pro přiřazení roztoků a směsí (jako přípravků a odpadu) viz také oddíl 2.1.3.

   Přiřazení k obalovým skupinám

   1. 2.2.41.1.8 Hořlavé tuhé látky zařazené pod různé položky tabulce A kapitoly 3.2 jsou přiřazeny obalovým skupinám II nebo III na základě zkušebních postupů Příručky zkoušky a kritéria část III pododdíl 33.2.1 a v souladu s následujícími kritérii:

      (a) Lehce hořlavé tuhé látky, které mají při zkoušce čas vyhoření menší než 45 s na měrnou vzdálenost 100 mm, jsou přiřazeny obalové skupině II, proběhl-li plamen navlhčenou zónou; přiřazeny obalové skupině III, jestliže navlhčená zóna zabrání rozšíření plamene po dobu minimálně 4 minut.

      (b) Kovový prášek nebo prášek kovových slitin je přiřazen obalové skupině II, jestliže se rozšíří reakce při zkoušce po celém vzorku za 5 minut nebo méně; přiřazen obalové skupině III, jestliže se rozšíří reakce při zkoušce po celém vzorku za více než 5 minut.

      1. U tuhých látek, které třením mohou vzplanout, následuje přiřazení obalové skupině v analogii k existujícím položkám nebo v souladu s odpovídajícím zvláštním ustanovením.

      Samovolně se rozkládající látky

      Definice

   1. 2.2.41.1.9 Pro účely ADR jsou samovolně se rozkládající látky tepelně nestabilní látky, které se mohou také bez přítomnosti kyslíku (vzduchu) silně exotermicky rozkládat. Látky se nepovažují jako samovolně se rozkládající látky třídy 4.1 jestliže:

      (a) jsou výbušnými látkami dle kritérií pro třídu 1;

      (b) jsou látkami podporujícími hoření odpovídající přiřazovacímu postupu pro třídu 5.1 (viz pododdíl 2.2.51.1);

      (c) jsou organickými peroxidy podle kritérií pro třídu 5.2 (viz pododdíl 2.2.52.1);

      (d) jejich teplota rozkladu je menší než 300 J/g; nebo

      (e) jejich teplota samourychlujícího se rozkladu (SADT) (viz pozn. 2) u odesílaného kusu o 50 kg je vyšší než 75° C.

   2. POZN. 1: Rozkládané teplo může být určeno libovolnou mezinárodně uznávanou metodou, např. dynamickou diferenční kalorimetrií a dle adiabatické kalorimetrie.
   3. POZN. 2: Teplota samourychlujícího se rozkladu (SADT) je nejnižší teplota, při které se látka uložená v obalu používaném během přepravy může exotermně rozkládat Potřebné předpisy k určení této teploty jsou obsaženy v Příručce zkoušek a kritérii část II kapitola 20 a oddíl 28.4.
   4. POZN. 3: Látky, které vykazují vlastnosti samovolně se rozkládajících látek, musí být zařazeny jako takové, i když tyto látky vykazují podle 2.2.42.1.5 pozitivní výsledek zkoušky pro přiřazení třídě 4.2.

   Vlastnosti

   1. 2.2.41.1.10 Rozklad látek samovolně se rozkládajících může být vyvolán teplem, stykem s katalytickými nečistotami (např. kyselinami, sloučeninami těžkých kovů, zásadami) třením nebo úderem. Rychlost rozpadu se zvyšuje se stoupající teplotou a je rozdílná podle druhu látky. Rozklad může, zvláště jestliže nedojde k zapálení, mít za následek vývin jedovatých plynů nebo par. U určitých látek samovolně se rozkládajících musí být řízená teplota. Některé látky samovolně se rozkládající se mohou především pod uzavřením výbušně rozkládat. Tato vlastnost může být zmenšena po přidání ředidel nebo při použití vhodných obalů. Určité látky samovolně se rozkládající prudce hoří. Látky samovolně se rozkládající jsou například určité sloučeniny níže uvedených typů:
      1. alifatické azosloučeniny (-C-N=N-C-)
      2. organické azidy (-C-N₃);
      3. diazoniové soli (-CN₂ + Z-);
      4. N - nitroso sloučeniny (-N-N=O);
      5. aromatické sulfohydrazidy (-SO₂-NH-NH₂).

      Tento výčet je neúplný, látky s jinými reaktivními skupinami a určité látkové směsi mohou mít podobné vlastnosti.

      Zařazení

   1. 2.2.41.1.11 Látky samovolně se rozkládající jsou na základě jejich stupně nebezpečnosti rozděleny do sedmi typů. Typy látek samovolně se rozkládající začínají od typu A, který není připuštěn k přepravě v obalu, ve kterém byl zkoušen, až po typ G který nepodléhá ustanovením pro látky samovolně se rozkládající třídy 4.1.přiřazení látek samovolně se rozkládající typů Baž F přímo závisí na největším přípustném množství v jednom obalu. Zásady pro zařazování, jeho postupy, zkušební metody a kritéria a vzor vhodného zkušebního protokolu jsou uvedeny v Příručce zkoušky a kritéria část II.
   2. 2.2.41.1.12 Již klasifikované a vhodnému hromadnému pojmenování přiřazené látky jsou uvedeny v pododdíle 2.2.41.4 společně s odpovídajícím UN číslem a vhodnou metodou balení a popřípadě kritickou teplotou a řízenou teplotou.
      1. Tato hromadná pojmenování udávají:
         1. - typ (B až F) látek samovolně se rozkládajících viz odstavec 2.2.41.1.11;
         2. - skupenství (kapalné tuhé);
         3. - popřipadě řízenou teplotu, viz. 2.2.41.1.17.