Platné znění

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí změn a doplňků „Přílohy A - Ustanovení o nebezpečných látkách a předmětech" a „Přílohy B - Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě" nebezpečných věcí (ADR), přijaté v Ženevě dne 30. září 1957, vyhlášené pod č. 64/1987 Sb.

vyhlášené znění

DODATEK B.1c

USTANOVENÍ O NESNÍMATELNÝCH A SNÍMATELNÝCH CISTERNÁCH Z VYZTUŽENÝCH PLASTŮ

  • POZNÁMKA 1: Tento dodatek se vztahuje na nesnímatelné cisterny a snímatelné cisterny, nevztahuje se na bateriová vozidla, cisternové kontejnery a nádoby.
  • POZNÁMKA 2: Pro nádoby viz požadavky stanovené na ně v příloze A (kusy).

    • 213 000-213 009

    VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ O POUŽITÍ A KONSTRUKCI NESNÍMATELNÝCH A SNÍMATELNÝCH CISTERENODDÍL 1

  • POZNÁMKA: Podle ustanovení bodu 10 121 (2) se nesmějí v nesnímatelných nebo snímatelných cisternách z vyztužených plastů vyhovujících požadavkům tohoto dodatku přepravovat nebezpečné látky, pokud není použití těchto cisteren pro přepravu těchto látek výslovně dovoleno v bodě 213 010.

    • POUŽITÍ

    213 010 V cisternách z vyztužených plastů vyhovujících ustanovením tohoto dodatku se smějí přepravovat tyto látky:

    1. a) surové ropy a jiné surové oleje, jakož i těkavé destiláty surové ropy nebo jiných surových olejů číslice 3b) třídy 3;
    2. b) polotěžké destiláty ropy a jiných surových olejů číslice 31c) třídy 3;
    3. c) topné oleje a motorová nafta číslice 32c) třídy 3;
    4. d) vodné roztoky peroxidu vodíku číslice 1b) a c) a roztoky číslice 11b) třídy 5.1
    5. e) látky číslic 1b) a c), 2b), 5, 8b) a c), 17c), 42, 43c) a 61 třídy 8.

    213 011-213 099

    KONSTRUKCE

    213 100 Cisterny musí splňovat tyto požadavky dodatku B.1a:

    (1) Všeobecná ustanovení o cisternách používaných pro přepravu látek všech tříd bodů:

    (2) Ustanovení o cisternách používaných pro přepravu látek třídy 3: Nádrže určené k přepravě hořlavých kapalin s bodem vzplanutí nepřevyšujícím 55 °C a vybavené neuzavíratelným větracím zařízením musí mít ochranné zařízení proti prošlehnutí plamene do tohoto větracího zařízení.

    Zkouška těsnosti a prohlídka vnitřku se provádějí každé 3 roky.

    (3) Zvláštní ustanovení o cisternách používaných pro přepravu látek třídy 5.1: bod 211 532.

    (4) Zvláštní ustanovení o cisternách používaných pro přepravu látek třídy 8: bod 211 834.

    213 101 Stěny cisterny nesmějí vykazovat žádnou vadu materiálu, která by mohla vést ke snížení bezpečnosti.

    213 102 Stěny cisterny musí mít trvalou odolnost proti mechanickým, tepelným a chemickým namáháním, jimž jsou vystavovány.

    OTVORY CISTERNY

    213 103 (1) Má-li cisterna jeden nebo více vypouštěcích otvorů umístěných pod hladinou kapaliny, musí být potrubí nebo uzávěr připojené k tomuto otvoru nebo otvorům chráněny buď zapuštěním do nádrže, nebo jiným prostředkem, který byl schválen příslušným orgánem a který poskytuje rovnocennou ochranu.

    (2) Použití šroubových zátek je výslovně zakázáno. Uzavírací ventily musí být vzoru schváleného příslušným orgánem.

    (3) Plnicí otvory musí být uzavřeny hermetickým zařízením. Jestliže toto zařízení vyčnívá nad obrys cisterny, musí být chráněno krytem schopným odolávat namáháním, která by mohla způsobit utržení tohoto zařízení při nahodilém převrácení cisterny.

    213 104 - 216 119

    KONSTRUKČNÍ MATERIÁLY STĚN CISTERNYODDÍL 2

    213 120 Ke zhotovení stěn cisterny smí být použito dále uvedených materiálů:

    (1) Syntetické pryskyřice

    1. - nenasycené polyesterové pryskyřice, epoxydové pryskyřice,
    2. - ostatní pryskyřice s obdobnými charakteristikami, pokud je prokázána bezpečnost stěny.

    (2) Vláknové výztuže

    Skelná vlákna (sklo typů E a C)1/ s vhodným povlakem, například na bázi silanu nebo podobných produktů. Skelných vláken je možno použít ve formě řezaných nebo neřezaných pramenů, včetně předpjatých nekonečných pramenů nebo vláken, rohoží, povrchových rohoží nebo tkanin.

    (3) Přísady

    1. a) Přísady nezbytné pro zpracování pryskyřic, například katalyzátory, urychlovače, monomery, tužidla, tixotropní látky - podle návodu výrobce pryskyřice.
    2. b) Plnidla, pigmenty, barviva a ostatní látky, které umožňují dosáhnout požadovaných vlastností, například zvýšení odolnosti proti ohni za podmínky, že nezpůsobí snížení bezpečnosti stěn cisterny.

    213 121-213 129

    KONSTRUKCE STĚN CISTERNYODDÍL 3

    213 130 Vnější povrchová vrstva stěn cisterny musí být odolná proti atmosférickým vlivům, jakož i proti krátkodobému styku s přepravovanou látkou.

    213 131 Stěna cisterny a lepené spoje musí splňovat podmínky pro mechanickou odolnost uvedené v oddíle 4.

    213 132 Vnitřní povrchová vrstva stěn musí být odolná proti trvalému působení přepravované látky. Tabo vrstva musí být vyrobena z vyztužené pryskyřice o tloušťce nejméně 1 mm. Použitá vlákna nesmějí snižovat chemickou odolnost vrstvy. Vnitřní část vrstvy musí být bohatá na pryskyřice a musí mít tloušťku nejméně 0, 2 mm.

    Podmínky uvedené v bodech 213 140 (6) a 213 142 (2) oddílu 4 musí být splněny.

    213 133 Hotové stěny musí splňovat podmínky uvedené v bodě 213 140 (3) oddílu 4.

    213 134 Minimální tloušťka stěny musí být

    1. - 3,5 mm, pokud vnitřní objem cisterny nepřevyšuje 3 m3
    2. - 5,0 mm, pokud vnitřní objem cisterny je větší než 3 m3.

    213 135-213 139

    METODY ZKOUŠEK A POŽADOVANÁ KVALITAODDÍL 4

    ZKOUŠKY A POŽADOVANÁ KVALITA MATERIÁLU PROTOTYPU CISTERNY

    213 140 (1) Odebírání vzorků

    Vzorky potřebné pro zkoušku musí být odebrány pokud možno ze stěny cisterny. K tonu účelu lze použít výřezků získaných z otvorů atd.

    (2) Podíl skelných vláken

    Zkouška musí být provedena podle postupů předepsaných v doporučení ISO R1172 1970.

    Obsah skelných vláken ve vzorku musí být hmotnostně větší než 25 % a menší než 75 %.

    (3) Stupeň polymerace

    1. a) Stěna z polyesterových pryskyřic:
      1. Obsah zbytkového styrénu nesmí být větší než 2 % z celkového množství pryskyřic. Zkouška musí být provedena vhodnou metodou 2/.
    1. b) Stěna z epoxydových pryskyřic:
      1. Výtažek acetonu nesmí být větší než 2 % z celkového množství pryskyřic. Zkouška musí být provedena vhodnou metodou 3/.

    (4) Pevnost v ohybu a tahu

    Mechanické vlastnosti musí být určeny:

    1. - pro válcové stěny ve směru axiálním i obvodovém;
    2. - pro dna a stěny komor v jakémkoli směru.

    Jestliže hlavní směry vyztužení nesouhlasí se směrem axiálním a obvodovým (např. u dvouosého vinutí), určí se pevnost v hlavních směrech vyztužení a vypočítá se pro směr axiální a obvodový podle těchto vzorců:

    Tah:

    1. T = tah
    2. c = obvodový
    3. a = axiální

    Ohyb:

    1. H = šroubovicový
    2. F = ohyb
    3. α = preferenční úhel vinutí

    Pevnost v tahu musí být přezkoušena metodami předepsanými v dokumentu ISO/TC61/WG2/TG “Zkoušky plastů vyztužených skelnými vlákny“ č. 4 z února 1971.

    Pevnost v ohybu musí být přezkoušena metodami předepsanými v doporučení ISO/TC61 č. 1540 z dubna 1970.

    Požadavky

    Nové cisterny musí odpovídat těmto hodnotám koeficientu odolnosti proti lomu:

    1. - koeficient odolnosti pro statická namáhání: 7,5
    2. - koeficient odolnosti pro dynamická namáhání: 5,5

    Pro výpočet dynamického namáhání se použije následujících hodnot zrychlení:

    1. 2 g ve směru jízdy,
    2. 1 g ve směru kolmém ke směru jízdy,
    3. 1 g ve směru svislém nahoru,
    4. 2 g ve směru svislém dolů.

    Vzhledem k tomu, že charakteristiky vrstveného materiálu z vyztužených plastů se mohou odlišovat podle jeho struktury, nejsou předepsány minimální hodnoty pro pevnost v ohybu a pevnost v tahu, nýbrž pro namáhání:

    Minimální hodnoty sil A a B jsou:

    Pro ohyb:

    1. Vnitřní objem cisterny ≤ 3 m3
      1. - směr obvodový: B = 600 daN
      2. - směr axiální: B = 300 daN
    1. Vnitřní objem cisterny­ > 3 m3
      1. - směr obvodový: B = 600 daN
      2. - směr axiální: B = 600 daN

    Pro tah:

    1. - směr obvodový: A = 100 daN/mm
    2. - směr axiální: A = 70 daN/mm
    1. Modul E v ohybu se měří při teplotě - 40 °C a + 60 °C. Tyto dvě hodnoty se nesmějí lišit o více než 30 % od hodnoty získané při 20 °C. Chování materiálů stěn při zkoušce na tah trvající déle než 1 000 hodin.
    1. vyšší než 1,6, přičemž
    2. εo = prodloužení zatěžovaného vzorku na začátku zkoušky
    3. ε1000 = prodloužení zatěžovaného vzorku na konci zkoušky.

    (5) Chování při nárazech

    1. a) Povaha zkoušky

      Chování při nárazu se určuje na vzorku vrstveného materiálu odpovídajícího konstrukčnímu materiálu použitému pro výrobu cisterny. Zkouška se provede pádem ocelového závaží hmotnosti 5 kg na povrch vrstveného materiálu odpovídající vnějšímu povrchu cisterny.

    1. b) Přístroj

      Přístroj sestává z ocelového závaží hmotnosti 5 kg, vodicího zařízení pro toto závaží a nosného zařízení pro vzorek. Celkové schéma přístroje je znázorněno na obrázku 1. Závaží tvoří ocelový válec opatřený dvěma vodicími drážkami a ukončený ve své spodní části sférickým vrchlíkem o průměru 90 mm. Vodící zařízení je zakotveno vertikálně do zdi. Nosné zařízení sestává ze dvou úhelníků o rozměrech 100 x 100 x 25 mm a délce 300 mm, přivařených ke kovovému podstavci o rozměrech 400 x 400 mm. Vzdálenost mezi oběma úhelníky činí 175 mm. Nosné zařízení vzorku, zakotvené do podloží, má vybrání o hloubce 50 mm, které umožňuje průhyb vzorku.

    1. c) Příprava vzorků

      Z materiálu, který má být zkoušen, se vyříznou tři vzorky, z nichž každý má rozměr 200 x 200 mm x tloušťka zkoušeného materiálu.

    1. d) Zkušební postup

      Vzorek se umístí symetricky na nosné zařízení; pokud je to možné, uloží se vzorek na podpěru souběžně se dvěma základními přímkami povrchu tak, aby závaží naráželo na střed plochy vzorku, která odpovídá vnějšímu povrchu cisterny.

      Závaží se spustí z určené výšky, přičemž se učiní opatření, aby po odrazu nenarazilo znovu na vzorek.

      Zkouška se musí provádět při teplotě okolí.

      Výška, do které se závaží odrazilo, se zaznamená na vodicím zařízení.

      Zbývající dva vzorky se zkouší týmž způsobem.

    1. e) Požadavky

      Výška pádu závaží hmotnosti 5 kg musí být 1 m; vzorkem nesmí prosakovat více než 1 litr za 24 hodin, působí-li na něj vodní sloupec o výšce 1 m.

    (6) Odolnost proti chemikáliím

    Zkušební ploché desky z vyztuženého plastu, připravené v laboratoři, se podrobují působení nebezpečné látky při teplotě 50 °C po dobu 30 dnů tímto postupem:

    1. a) Popis zkušebního přístroje (uvedeného na obrázku 2)

      Zkušební přístroj se skládá se skleněného válce o průměru 140 x 150 a výšce 150 mm se dvěma hubicemi zasazenými pod úhlem 135°, z nichž jedna je opatřena spojem typu NS 29 k připojení mezilehlé trubky pro zpětný chladič (1), druhá je opatřena spojem NS 14,5 pro umístění teploměru (2); mezilehlá trubka pro zpětný chladič a zpětný chladič nejsou na obrázku vyznačeny. Skleněná část přístroje musí být ze skla odolného teplotním změnám.

      Vzorky odebrané ze zkušebních desek tvoří dno a poklop skleněného válce. Jsou spojeny s okraji válce kruhem PTFE. Válec se dvěma vzorky je sevřen šesti šrouby s křídlovými maticemi mezi dvěma přítlačnými prstenci z nerezavějící oceli. Mezi přítlačné prstence a vzorky se umístí asbestová kruhová podložka. Tyto kruhové podložky nejsou na obrázku 2 vyznačeny. Ohřívání se děje zvenku pomocí trubkového ohřívače s automatickou regulací. Teplota se měří v prostoru, kde je kapalina.

    1. b) Činnost zkušebního přístroje

      Zkušební přístroj dovoluje zkoušet jen ploché desky o rovnoměrné tloušťce. Zkušební desky musí mít, pokud možno, tloušťku 4 mm. V případě, že jsou tyto desky pokryty gelovou vrstvou, musí být zkoušeny v tom stavu, v jakém jsou prakticky používány. Ze zkušební desky se vyřeže šest šestiúhelníků, jejichž každá strana měří 100 mm.

      Pro každou zkoušku se připraví tři vzorky na jeden přístroj. Jeden z těchto vzorků je určen jako důkaz a zbývajících dvou se použije pro kontrolu v zóně kapaliny, popř. v zóně páry přístroje.

    1. c) Provádění zkoušky

      Vzorky, které mají být zkoušeny, se upevní ve zkušebním přístroji povrchem, který může být gelový, směrem dovnitř. 1 200 ml zkušební kapaliny se naleje do skleněného válce. Poté se přístroj zahřeje až na zkušební teplotu. Po dobu zkoušky se udržuje stálá teplota. Po skončení zkoušky se přístroj přivede znovu na teplotu okolí a odstraní se zkušební kapalina. Zkoušené vzorky se bezprostředně nato omyjí destilovanou vodou. Kapaliny, které nejsou s vodou mísitelné, se odstraní rozpouštědlem, které nepůsobí na vzorky. Neprovádí se mechanické čištění desek, protože je nebezpečí poškození povrchu vzorků.

    1. d) Hodnocení

      Provede se vizuální prohlídka:

      1. - jestliže se vizuální prohlídkou zjistí nadměrný účinek (trhlina, puchýř, páry, odlupování, vydutí, zvrásnění), je výsledek zkoušky negativní;
      2. - nejsou-li vizuální prohlídkou zjištěny žádné abnormality, provádějí se zkoušky na ohyb podle metod uvedených v bodě 213 140 (4) na dvou vzorcích podrobených chemickému působení a na důkazním vzorku. Pevnost v ohybu nesmí v tomto případě být o více než 20 % nižší, než je hodnota zjištěná pro zkoušenou desku, která nebyla podrobena žádnému jinému namáhání.

    Zkoušky a požadovaná kvalita prototypové jednotky

    213 141 Prototypová cisterna se podrobí hydraulické zkoušce, kterou provede zkušební orgán schválený příslušným orgánem smluvní strany.

    Je-li prototypová cisterna rozdělena na komory, ať přepážkami nebo peřejníky, provede se zkouška na jednotce vyrobené k tomuto účelu, která má stejná vnější dna jako celá cisterna a představuje část cisterny nejvíce namáhanou za normálních provozních podmínek.

    Tato zkouška nemusí být provedena, jestliže byla již úspěšně provedena zkouška na jiné jednotce, která má stejný průřez nebo průřez větších rozměrů, geometricky podobný průřezu předmětné prototypové jednotky, i když tato jednotka má odlišnou vnitřní povrchovou vrstvu.

    Tato zkouška musí prokázat, že prototypová jednotka má za normálních provozních podmínek při lomu koeficient aspoň 7,5.

    Musí být dokázáno, na příklad výpočtem, že hodnoty koeficientu odolnosti proti lomu uvedené v bodě 213 140 (4) jsou splněny pro každý průřez cisterny.

    K lomu dojde, jestliže zkušební kapalina uniká z cisterny praménkem. V důsledku toho je přípustná delaminace a ztráty kapaliny ve formě kapek prosakujících delaminací narušeným místem před tímto lomem.

    Prototypová jednotka se podrobí hydraulickému tlaku

    H = 7,5 x d x h

    kde H = výška vodního sloupce,

    1. h = výška cisterny,
    2. d = hustota přepravované látky.

    Dojde-li k lomu při výšce vodního sloupce H1 menší než H, musí být ještě

    H1 ≥ 7, 5 x d x (h - h1)

    kde h1 je výška nejvyššího bodu, kde se objevil prvý pramének kapaliny.

    Je-li výtok kapaliny v bodě h1 příliš velký, je nezbytné provést prozatímní opravu a prozatímní místní vyztužení za tím účelem, aby bylo možno pokračovat ve zkoušce až do výšky H.

    Kontrola shodnosti cisteren vyráběných seriově

    213 142 (1) Kontrola shodnosti cisteren vyráběných sériově musí být provedena jednou nebo několika zkouškami uvedenými v bodě 213 140. Měření stupně polymerizace se však nahrazuje měřením tvrdosti podle Barcola.

    (2) Tvrdost podle Barcola

    Zkouška musí být provedena vhodnými postupy 4/. Tvrdost podle Barcola měřená na vnitřním povrchu hotové cisterny nesmí být nižší než 75 % hodnoty dosažené v laboratoři na čisté tvrzené pryskyřici.

    (3) Podíl skelných vláken musí být v mezích předepsaných v bodě 213 140 (2) a navíc se nesmí odchýlit o více než 10 % od podílu skelných vláken u prototypové cisterny.

    Zkoušky a požadovaná kvalita všech cisteren před jejich uvedením do provozu

    213 143 Zkouška těsnosti

    Zkouška těsnosti se provádí podle ustanovení bodů 211 150, 211 151 a 211 152 ADR; cisterna se opatří značkou zkušebního orgánu.

    213 144-213 149

    ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO CISTERNY POUŽÍVANÉ K PŘEPRAVĚ LÁTEK S BODEM VZPLANUTÍ 55 °C NEBO NIŽŠÍMODDÍL 5

    213 150 Cisterna musí být konstruována tak, aby byla zajištěna eliminace statické elektřiny z jejích různých částí a aby se tak zamezilo akumulaci nebezpečných elektrostatických nábojů.

    213 151 Všechny kovové části cisterny a nosného vozidla, jakož i elektricky vodivé vrstvy stěn musí být vzájemně spojeny.

    213 152 Elektrický odpor mezi každou vodivou částí a podvozkem nesmí být vyšší než 106 ohmů.

    Vyloučení nebezpečí hrozících od elektrických nábojů vzniklých třením

    213 153 Povrchový odpor a vybíjecí odpor vůči zemi celého povrchu nádrže musí vyhovovat podmínkám bodu 213 154.

    213 154 Povrchový odpor a vybíjecí odpor vůči zemi měřené podle bodu 213 155 musí splňovat následující podmínky:

    (1) Stěny bez elektricky vodivých prvků:

    1. a) Povrchy, po nichž je možno chodit:
      1. Vybíjecí odpor vůči zemi nesmí překročit 108 ohmů.
    1. b) Ostatní povrchy:
      1. Povrchový odpor nesmí překročit 109 ohmů.

    (2) Stěny s elektricky vodivými prvky:

    1. a) Povrchy, po nichž je možno chodit:
      1. Vybíjecí odpor vůči zemi nesmí překročit 108 ohmů.
    1. b) Ostatní povrchy:
      1. Vodivost se považuje za dostatečnou, jestliže největší tloušťka nevodivých vrstev na vodivých prvcích (např. vodivé plechy, kovové pletivo nebo jiný vhodný materiál) připojených k uzemnění nepřesahuje 2 mm a u kovového pletiva plocha oka nepřesahuje 64 cm2.

    (3) Všechna měření povrchového odporu nebo vybíjecího odporu vůči zemi musí být provedena na cisterně samé a musí být opakována ve lhůtách ne delších než jeden rok, aby bylo zajištěno, že předepsané odpory nebudou překročeny.

    Metody zkoušek

    213 155 (1) Povrchový odpor (R100) - (izolační odpor) v ohmech, elektrody s vodivým nátěrem podle obrázku 3 doporučení IEC 167 z roku 1964, měřený v normálním ovzduší 23/50 podle doporučení ISO R 291, odstavec 3.1 z roku 1963.

    (2) Vybíjecí odpor vůči zemi v ohmech je poměr mezi trvalým napětím, měřeným mezi dále popsanou elektrodou při jejím dotyku s povrchem cisterny vozidla a uzemněným podvozkem vozidla, a celkovou intenzitou proudu.

    Úprava vzorků je stejná jako v odstavci 1. Elektroda je kotouč o plošném obsahu povrchu 20 cm2 a průměru 50 mm. Musí být zajištěn její těsný dotyk s povrchem cisterny, např. použitím vlhkého papíru, vlhké houby nebo jakéhokoli jiného vhodného materiálu. Uzemněný podvozek vozidla slouží jako druhá elektroda. Použije se stejnosměrného proudu o napětí v rozmezí 100 - 500 voltů. Měření se provede poté, kdy zkušební napětí působilo po dobu jedné minuty. Elektroda může být umístěna v kterémkoli bodě vnitřního nebo vnějšího povrchu cisterny.

    Pokud není měření na cisterně možné, může být provedeno za stejných podmínek v laboratoři na vzorku materiálu.

    Vyloučení nebezpečí hrozících od elektrických nábojů vzniklých během plnění

    213 156 Kovové prvky spojené se zemí musí být používány a uspořádány tak, aby v každém okamžiku plnicího nebo vyprazdňovacího procesu připadala plocha nejméně 0,04 m2 uzemněného kovu, který je ve styku s přepravovanou látkou, na 1 m3 látky obsažené v cisterně v daném okamžiku a aby žádná část látky nebyla vzdálena více než 2,0 m od nejbližšího uzemněného kovového prvku. Takovými kovovými prvky mohou být:

    1. a) Patní ventil, výpustné hrdlo nebo kovová destička za podmínky, že celková plocha kovu, která je ve styku s kapalinou, není menší než plocha předepsaná, nebo
    2. b) kovová mřížka s dráty o průměru nejméně 1 mm a s plochou oka nejvýše 4 cm2 za podmínky, že celková plocha mřížky, která je ve styku s kapalinou, není menší než plocha předepsaná.

    213 157 Bod 213 156 se nevztahuje na cisterny z vyztužených plastů opatřených jiným systémem eliminace elektrických nábojů vzniklých během plnění za předpokladu, že bylo dokázáno praktickou srovnávací zkouškou provedenou podle bodu 213 158, že relaxační doba náboje vzniklého v cisterně během plnění je stejná jako u kovové cisterny srovnatelných rozměrů.

    Srovnávací zkouška

    213 158 (1) Srovnávací zkouška relaxační doby elektrostatického náboje podle zkušebních podmínek popsaných v odstavci (2) musí být provedena na prototypu cisterny z vyztužených plastů a na ocelové cisterně následujícím způsobem (viz obrázek 3):

    1. a) Cisterna z vyztužených plastů musí být uložena stejným způsobem, jako by byla v používání, např. na ocelovém podstavci nahrazujícím podvozek vozidla, a musí být naplněna nejméně do 75 % svého vnitřního objemu motorovou naftou, přičemž část této nafty proteče přes vhodný mikrofiltr takovým způsobem, že hustota náboje celkového toku je přibližně 100 µC/m3.
    2. b) Intenzita pole v prostoru cisterny naplněném parami se měří vhodným měřicím přístrojem intenzity pole s plynulým odečítáním umístěným svou osou svisle a nejméně 20 cm od svislé plnicí trubky.
    3. c) Podobná zkouška musí být provedena na ocelové cisterně, jejíž délka, šířka a objem jsou v toleranci 15 % shodné s rozměry cisterny z vyztužených plastů, nebo na cisterně z vyztužených plastů obdobných rozměrů, vyložené uvnitř kovovou folií spojenou se zemí.

    (2) Musí být splněny tyto zkušební podmínky:

    1. a) Zkouška musí být provedena v krytém prostoru v podmínkách relativní vlhkosti nižší než 80 %.
    2. b) Motorová nafta použitá při zkoušce musí mít při teplotě měření zbytkovou vodivost mezi 3 a 5 pS/m.
      1. Měření se provádí v komoře, v níž

    kde V = použité napětí

    1. d = vzdálenost mezi elektrodami v metrech
    2. T = doba trvání měření v sekundách
    1. Zbytková vodivost měřená na vzorcích látky odebraných ze zkoušené cisterny po jejím naplnění se nesmí vzájemně lišit při zkouškách po sobě následujících u cisteren z plastů a kovových cisteren o více než 0,5 pS/m.
    2. c) Plnění musí probíhat konstantní rychlostí v mezích 1 až 2 m3/min. a tato rychlost musí být stejná pro cisternu z vyztužených plastů i pro ocelovou cisternu. Na konci plnění musí být proud zastaven v době, která je kratší než relaxační doba náboje v ocelové cisterně.
    3. d) Hustota náboje se měří vhodným měřicím přístrojem pole s plynulým odečítáním (např. typu “field mill“) ponořeným do látky a umístěným co nejblíže k plnicí trubce.
    4. e) Přiváděcí potrubí a vertikální plnicí trubka musí mít vnitřní průměr 10 cm a plnicí trubka musí být zakončena hrdlem ve formě písmene “T“.
    5. f) Vhodný mikrofiltr 5/ s regulovatelným odtokovým ventilem umožňujícím regulaci jím protékajícího množství musí být namontován nejvýše 5 m od hrdla plnicí trubky.
    6. g) Hladina kapaliny nesmí dosáhnout spodní části plnicí trubky ani měřicího přístroje pole.

    Porovnání relaxačních dob

    (3) Počáteční hodnota intenzity pole je hodnota zaznamenaná bezprostředně po přerušení toku paliva, kdy začal její pravidelný pokles. Relaxační doba se při obou zkouškách vyjadřuje jako doba potřebná k tomu, aby intenzita pole klesla z počáteční hodnoty na 37 % počáteční hodnoty.

    (4) Relaxační doba cisterny z vyztužených plastů nesmí být delší než ocelové cisterny.

    213 159-213 999

    Dodatek B.1c

    TABULKA 1

    SLOŽENÍ SKEL

    DODATEK B.1c USTANOVENÍ O NESNÍMATELNÝCH A SNÍMATELNÝCH CISTERNÁCH Z VYZTUŽENÝCH PLASTŮ VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ O POUŽITÍ A KONSTRUKCI NESNÍMATELNÝCH A SNÍMATELNÝCH CISTEREN POUŽITÍ KONSTRUKCE OTVORY CISTERNY KONSTRUKČNÍ MATERIÁLY STĚN CISTERNY KONSTRUKCE STĚN CISTERNY METODY ZKOUŠEK A POŽADOVANÁ KVALITA ZKOUŠKY A POŽADOVANÁ KVALITA MATERIÁLU PROTOTYPU CISTERNY Tah: Ohyb: Požadavky Zkoušky a požadovaná kvalita prototypové jednotky Prototypová jednotka se podrobí hydraulickému tlaku Kontrola shodnosti cisteren vyráběných seriově Zkoušky a požadovaná kvalita všech cisteren před jejich uvedením do provozu ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO CISTERNY POUŽÍVANÉ K PŘEPRAVĚ LÁTEK S BODEM VZPLANUTÍ 55 °C NEBO NIŽŠÍM Vyloučení nebezpečí hrozících od elektrických nábojů vzniklých třením Metody zkoušek Vyloučení nebezpečí hrozících od elektrických nábojů vzniklých během plnění Srovnávací zkouška Porovnání relaxačních dob TABULKA 1 SLOŽENÍ SKEL
    Sklo E:Složení (v % hmotnosti)
    Oxid křemičitý(SiO2)52 až 55 %
    Oxid hlinitý(Al2O3)14 až 15,5 %
    Oxid vápenatý(CaO)16,5 až 18 %
    Oxid hořečnatý(MgO)4 až 5,5 %
    Oxid boritý(B2O3)6,5 až 21 %
    Fluor(F)0,2 až 0,6 %
    Oxid železitý(Fe2O3)
    (TiO2)Obrázek    		< 1 %
    Oxid titanu
    Alkalické oxidy(Na2O + K2O)< 1 %
    Sklo C:Složení (v % hmotnosti)
    Oxid křemičitý(SiO2)63,5 až 65 %
    Oxid hlinitý(Al2O3)4 až 4,5 %
    Oxid vápenatý(CaO)14 až 14,5 %
    Oxid hořečnatý(MgO)2,5 až 3 %
    Oxid boritý(B2O3)5 až 6,5 %
    Železo(Fe2O3)0,3 %
    Oxid sodný(Na2O)7 až 9 %
    Oxid draselný(K2O)0,7 až 1 %
    Dodatek B.1c

    Obrázek 1

    Přístroj pro měření odolnosti proti nárazu metodou pádu sférického tělesa

    Obrázek
    Dodatek B.1c

    Obrázek 2

    Přístroj na zkoušku odolnosti proti působení chemických látek

    Obrázek
    Dodatek B.1c

    Obrázek 3

    Schema uspořádání aparatury pro srovnávací zkoušku

    Obrázek

    DODATEK B. 1d

    PŘEDPISY O MATERIÁLECH A KONSTRUKCI SVAŘOVANÝCH NESNÍMATELNÝCH CISTEREN, SVAŘOVANÝCH SNÍMATELNÝCH CISTEREN A SVAŘOVANÝCH NÁDRŽÍ CISTERNOVÝCH KONTEJNERŮ, URČENÝCH PRO PŘEPRAVU HLUBOKO ZCHLAZENÝCH ZKAPALNĚNÝCH PLYNŮ TŘÍDY 2

    214 000-214 249

    1. 1. Materiály a nádrže

      214 250 (1) Nádrže určené k přepravě látek třídy 2 číslic 1, 2 a 4, třídy 4.2, číslic 6a), 17a), 19a) a 31a) až 33a) nebo třídy 8, číslice 6 musí být vyrobeny z oceli.

      (2) Jemnozrnné oceli použité k výrobě nádrží určených k přepravě:

      1. - látek třídy 2, které jsou zařazeny jako žíravé a látky číslice 4A bodu 2201, a
      2. - látek bodu 2801 číslice 6
      1. musí mít zaručenou mez průtažnosti nejvýše 460 N/mm2 a maximální napětí na mezi pevnosti 725 N/mm2. Tyto nádrže musí být podrobeny tepelnému zpracování k odstranění tepelných napětí.

      (3) Nádrže určené k přepravě hluboko zchlazených zkapalněných plynů třídy 2 musí být vyrobeny z oceli, hliníku, slitiny hliníku, mědi nebo slitiny mědi, např. mosazi. Nádrže vyrobené z mědi nebo slitiny mědi jsou však dovoleny jen pro plyny, které neobsahují acetylen; ethylen však smí obsahovat nanejvýš 0,005 % acetylenu.

      (4) Je dovoleno použít pouze materiálů vhodných pro nejnižší a nejvyšší provozní teplotu nádrží a jejich příslušenství.

      214 251 Pro výrobu nádrží jsou dovoleny tyto materiály:

      1. a) oceli, které nejsou náchylné ke křehkému lomu při nejnižší provozní teplotě (viz bod 214 265); z nich smí být použito:
        1. 1. měkkých ocelí (kromě nádrží pro plyny číslice 3 bodu 2201);
        2. 2. jemnozrnných nelegovaných ocelí do teploty - 60 °C;
        3. 3. legovaných niklových ocelí (s obsahem niklu 0,5 až 9 %) do teploty - 196 °C v závislosti na obsahu niklu;
        4. 4. austenitických chromniklových ocelí do teploty - 270 °C;
      1. b) hliník čistoty nejméně 99,5 % nebo hliníkové slitiny (viz bod 214 266);
      2. c) dezoxidovaná měď čistoty nejméně 99,9 % nebo slitiny mědi s obsahem mědi nad 56 % (viz bod 214 267).

      214 252 (1) Nádrže z oceli, hliníku nebo slitin hliníku musí být buď bezešvé, nebo svařované.

      (2) Nádrže z austenitické oceli, z mědi nebo ze slitiny mědi smějí být natvrdo spájené.

      214 253 Příslušenství může být k nádržím přišroubováno, nebo připevněno takto:

      1. a) nádrže z oceli, hliníku nebo hliníkové slitiny: svařením
      2. b) nádrže z austenitické oceli, mědi nebo slitiny mědi: svařením nebo spájením natvrdo.

      214 254 Konstrukce nádrží a jejich upevnění na vozidlo, na podvozek nebo do kontejnerového rámu musí být takové, aby se bezpečně zamezilo snížení teploty nosných konstrukčních částí, které by mohlo způsobit jejich zkřehnutí. Upevňovací prvky nádrží musí být samy konstruovány tak, aby si zachovaly potřebné mechanické vlastnosti, i když nádrž dosáhne své nejnižší provozní teploty.

      214 255-214 264

    1. 2. Předpisy pro zkoušky
      1. a) Ocelové nádrže

        214 265 Materiály použité k výrobě nádrží a svarové housenky musí při své nejnižší provozní teplotě, avšak nejméně při - 20 °C, splňovat z hlediska vrubové houževnatosti alespoň dále uvedené požadavky.

        Zkoušky se provádějí na zkušebních vzorcích s vrubem tvaru V.

        Vrubová houževnatost (viz body 214 275 až 214 277) zkušebních vzorků, jejichž podélná osa je kolmá ke směru válcování a které mají vrub tvaru V (v souladu s ISO R 148) kolmý k povrchu plechu, musí mít minimální hodnotu 34 J/cm2 pro měkkou ocel (přitom zkoušky mohou být provedeny na základě existujících norem ISO se zkušebními vzorky, jejichž podélná osa je ve směru válcování) jemnozrnnou ocel, feritickou legovanou ocel (Ni < 5 %), feritickou legovanou ocel (5 % ≤ Ni ≤ 9 %) nebo austenitickou Cr-Ni ocel.

        U austenitických ocelí se podrobí zkoušce vrubové houževnatosti pouze svarová housenka.

        Pro provozní teploty nižší než - 196 °C se zkouška vrubové houževnatosti neprovádí při nejnižší provozní teplotě, nýbrž při teplotě - 196 °C.

      1. b) Nádrže z hliníku nebo hliníkové slitiny

        214 266 Spoje nádrží musí vyhovět podmínkám stanoveným příslušným orgánem.

      1. c) Nádrže z mědi nebo slitiny mědi

        214 267 Není nutné provádět zkoušky ke zjištění, zda je vrubová houževnatost dostatečná.

        214 268-214 274

    1. 3. Metody zkoušek
      1. a) Zkoušky vrubové houževnatosti

        214 275 U plechů tloušťky menší než 10 mm, avšak alespoň 5 mm, se použije zkušebních vzorků o příčném průřezu 10 mm x e mm, přičemž “e“ je tloušťka plechu. Je-li to potřebné, je dovoleno předválcování na 7,5 mm nebo 5 mm. Nejmenší hodnota 34 J/cm2 musí být ve všech případech dodržena.

      2. POZNÁMKA: Zkouška vrubové houževnatosti se neprovádí u plechů tloušťky menší než 5 mm ani u jejich spojů.

        3. 214 276 (1) U plechů se vrubová houževnatost zjišťuje na třech zkušebních vzorcích. Zkušební vzorky se odebírají ve směru příčném ke směru válcování; jedná-li se však o měkkou ocel, mohou se odebírat ve směru válcování.

        (2) Pro zkoušení svarových spojů se zkušební vzorky odebírají takto:

        1. e ≤ 10 mm
          1. - 3 zkušební vzorky s vrubem ve středu svaru;
          2. - 3 zkušební vzorky s vrubem ve středu zóny tepelně ovlivněné svarem (vrub tvaru V musí procházet okrajem tavné zóny ve středu zkušebního vzorku)
            Obrázek
            1. Střed svaru
            2. Zóna tepelně ovlivněná svarem
        1. 10 mm < e ≤ 20 mm
          1. - 3 zkušební vzorky ze středu svaru;
          2. - 3 zkušební vzorky, ze zóny tepelně ovlivněné svarem (vrub tvaru V musí procházet okrajem tavné zóny ve středu zkušebního vzorku)
            Obrázek
            1. Zóna tepelně ovlivněná svarem
        1. e > 20 mm
          1. - 2 sady po 3 zkušebních vzorcích (1 sada na horní straně, 1 sada na dolní straně) v každém z dále uvedených míst ( u zkušebních vzorků odebraných v zóně tepelně ovlivněné svarem musí vrub tvaru V procházet okrajem tavné zóny ve středu zkušebního vzorku).
            Obrázek

        214 277 (1) U plechů musí průměr ze tří zkoušek vyhovovat minimální hodnotě 34 J/cm2 uvedené v bodě 214 265, nejvýše jedna z hodnota smí být nižší než udaná minimální hodnota, avšak ne nižší než 24 J/cm2.

        (2) U svarů průměrná hodnota získaná ze 3 zkušebních vzorků odebraných ze středu svaru nesmí být nižší než minimální hodnota 34 J/cm2, nejvýše jedna z hodnot smí být nižší než udané minimum, avšak ne nižší než 24 J/cm2.

        (3) Pro zónu tepelně ovlivněnou svarem (přičemž vrub tvaru V musí procházet okrajem tavné zóny ve středu zkušebního vzorku) smí být hodnota získaná nejvýše u jednoho ze tří zkušebních vzorků nižší než minimální hodnota 34 J/cm2, avšak ne nižší než 24 J/cm2.

        214 278 Nevyhoví-li se podmínkám předepsaným v bodě 214 277, může se provést jedna nová zkouška:

        1. a) byla-li průměrná hodnota vycházející ze tří prvních zkoušek nižší než minimální hodnota 34 J/cm2 nebo
        2. b) byla-li více než jedna z jednotlivých hodnot nižší než minimální hodnota 34 J/cm2, avšak ne nižší než 24 J/cm2.

        214 279 Při opakování zkoušky vrubové houževnatosti u plechů nebo svarů nesmí být žádná z jednotlivých hodnot nižší než 34 J/cm2. Průměrná hodnota ze všech výsledků původní zkoušky a opakované zkoušky musí být rovná minimu 34 J/cm2 nebo vyšší.

        Při opakování zkoušky vrubové houževnatosti zóny tepelně ovlivněné svarem nesmí být žádná z jednotlivých hodnot nižší než 34 J/cm2.

        214 280-219 999

    DODATEK B.2

    JEDNOTNÉ PŘEDPISY PRO KONSTRUKCI VOZIDEL URČENÝCH PRO PŘEPRAVU NEBEZPEČNÝCH VĚCÍ VČETNĚ PŘEDPISŮ PRO JEJICH TYPOVÉ SCHVALOVÁNÍ, POKUD JE PŘEDEPSÁNO

    220 000-220 099