Platné znění

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se doplňuje sdělení č. 61/1991 Sb., č. 251/1991 Sb., č. 274/1996 Sb., č. 29/1998 a č. 60/1999 Sb. o vyhlášení změn a doplňků Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), přijaté v Bernu dne 9. května 1980, vyhlášené pod č. 8/1985 Sb.

vyhlášené znění

Zkušební postupyKapitola 2.3

  1. 2.3.0 Všeobecně

    Pokud v kapitole 2.2 nebo v tomto oddílu není stanoveno jinak, platí pro kvalifikaci nebezpečných věcí použité zkušební postupy, dle Příručky zkoušky a kritéria.

  1. 2.3.1 Zkouška na výpotek pro trhaviny typu A
    1. 2.3.1.1 UN 0081 trhaviny typ A musí, pokud vykazují větší než 40% obsah kapalného esteru kyseliny dusičné, navíc ke zkouškám uvedeným v Příručce zkoušky a kritéria, ještě vyhovět následující zkoušce na výpotek.
    2. 2.3.1.2 Přístroj pro zkoušení trhavin na výpotek (obrázek 1 až 3) se skládá z dutého bronzového válce. Tento válec, který je na jedné straně uzavřen deskou z téhož kovu, má vnitřní průměr 15,7 mm a hloubku 40 mm. Na stěně je 20 otvorů o průměru 0,5 mm (4 řady po 5 otvorech). Bronzový píst tvaru válce o délce 48 mm, jehož celková délka činí 52 mm, může vnikat do kolmo postaveného válce; tento píst, jehož průměr činí 15,6 mm se zatíží závažím o hmotnosti 2220 g tak, že se vyvine tlak 120 kPa (1,2 bar) na dno válce.
    3. 2.3.1.3 Z 5 až 8 gramů trhaviny se vytvoří žmolek o délce 30 mm a průměru 15 mm, který se obalí velmi jemnou gázou a vloží do válce; na to se potom přiloží píst se závažím, aby byla trhavina vystavena tlaku 120 kPa (1,2 bar).

      Zaznamenává se potřebný čas, než se ve vnějších otvorech ve válci objeví první olejové kapičky (Nitroglycerin).

    1. 2.3.1.4 Jestliže se objeví první kapky po časovém období delším než 5 minut při teplotě 15° až 25° C za které se pokus provádí, odpovídá trhavina podmínkám.

      Zkouška trhavin na výpotek

      Obrázek

      Obr. 1: Těleso závaží, tvaru zvonu; hmotnost 2220 g; pro zavěšení na bronzový píst

      Obrázek

      Obr.2: Dutý bronzový válec, z jedné strany uzavřen, nárys a půdorys rozměry v mm

      Obrázek

      Obr.3: Válcovitý bronzový píst, rozměry v mm

      Rozměry v mm

      (1) 4 řady po 5 otvorech o průměru 0,5

      (2) Měď

      (3) Olověná deska se středovým kuželem na spodní straně

      (4) 4 otvory, cca 46 × 56, rozděleny rovnoměrně po obvodu

  1. 2.3.2 Zkoušky týkající se směsí nitrované celulózy třídy 4.1
    1. 2.3.2.1 Nitrocelulóza nesmí vylučovat žádné viditelné žlutohnědé nitrózní páry (nitrózní plyny) v průběhu půlhodinového zahřívání při teplotě 132° C. Zápalná teplota musí být vyšší než 180° C. Viz pododstavce 2.3.2.3 až 2.3.2.8, 2.3.2.9a) a 2.3.2.10.
    2. 2.3.2.2 3 g zvláčněné nitrocelulózy nesmí vylučovat žádné viditelné žlutohnědé nitrózní páry (nitrózní plyny) v průběhu půlhodinového zahřívání při teplotě 132° C. Zápalná teplota musí být vyšší než 170° C. Viz pododdíly 2.3.2.3 až 2.3.2.8, 2.3.2.9 b) a 2.3.2.10.
    3. 2.3.2.3 Nutno použít následovně uvedených zkušebních postupů, pokud vzniknou názorové rozdíly o přípustnosti přepravy látek po železnici.
    4. 2.3.2.4 Pokud se zvolí jiné zkušební postupy ke zkoušce podmínek stálosti, musí tyto postupy vést postupy ke stejným závěrům k jakým vedou v následujícím uvedené postupy.
    5. 2.3.2.5 Při následně popsané zkoušce tepelné stálosti nesmí teplota v sušárně, ve které se zkoušený vzorek nachází odchylovat více než o 2° C od předepsané teploty; doba zkoušky musí být dodržena s odchylkou nejvýše 2 minut při jejím trvání 30 nebo 60 minut. Sušárna musí být uzpůsobena tak, aby po vložení vzorku dosáhla teplota požadované výše, nejdéle do 5 minut.
    6. 2.3.2.6 Zkušební vzorky se musí před zkouškami podle pododdílů 2.3.2.9 a 2.3.2.10 sušit na vakuovém exsikátoru opatřeným roztaveným a zrnovitě změněným chloridem vápenatým při pokojové teplotě po dobu nejméně 15 hodin, přičemž musí být zkušební vzorek rozprostřen v tenkou vrstvu; k tomuto účelu musí být vzorky, které nejsou ani práškovité, ani vláknité, buď rozlámány, rozstrouhány nebo rozřezány na malé části. Tlak v exsikátoru se musí udržovat pod 6.6 kPa (0,066 bar).
    7. 2.3.2.7 Před sušením látek za podmínek v pododdílů 2.3.2.6 musí být látky předsušeny podle pododdílů 2.3.2.2 v sušárně s dobrým provzdušněním, při teplotě udržované na 70° C tak dlouho, dokud úbytek hmotnosti za 15 minut není menší než 93 % navážky.
    8. 2.3.2.8 Slabě nitrovaná nitrocelulóza podle pododdílů 2.3.2.1 je nejdříve podrobena předsušení podle podmínek v pododdílů 2.3.2.7; sušení se ukončí pobytem po dobu nejméně 15 hodin v exsikátoru opatřeném koncentrovanou kyselinou sírovou.
    9. 2.3.2.9 Zkouška chemické stálosti vůči teplu
      1. a) Zkouška látek jmenovaných v pododdílů 2.3.2.1
        1. i) do každé z obou skleněných zkumavek, které mají
          Zkušební postupy Zkouška trhavin na výpotek Obr. 1: Těleso závaží, tvaru zvonu; hmotnost 2220 g; pro zavěšení na bronzový píst Obr.2: Dutý bronzový válec, z jedné strany uzavřen, nárys a půdorys rozměry v mm Obr.3: Válcovitý bronzový píst, rozměry v mm
          délku350 mm,
          vnitřní průměr16 mm,
          tloušťku stěny1,5 mm

          se vloží 1 g látky vysušené chloridem vápenatým (látka pro sušení se musí zmenšit v potřebném případě na kusy, jejichž hmotnost nepřesahuje 0,05 g).

          Obě zkumavky se přikryjí těsně tak, aby byly uzavřeny volně, vloží se do sušárny tak, aby bylo vidět alespoň 4/5 jejich délky a ponechají se po dobu 30 minut při teplotě 132° C. Po tuto dobu se zjišťuje, zda se během této doby vyvíjí nitrózní plyny ve formě žlutohnědých par, které jsou zvlášť dobře viditelné na bílém pozadí.

        1. ii) Látka se považuje za stálou, jestliže se neuvolní tyto páry.
      1. b) Zkouška zvláčněné nitrocelulózy (viz pododstavec 2.3.2.2)
        1. i) 3 g zvláčněné nitrocelulózy se vloží do stejných skleněných zkumavek jako pod a) které se pak naplněné vloží do sušárny s konstantní teplotou 132° C.
        2. ii) zkumavky se zvláčněnou nitrocelulózou zůstanou v sušárně jednu hodinu.

          Po tuto dobu nesmějí být viditelné žádné žlutohnědé nitrózní páry (nitrózní plyny).

          Porovnání a zhodnocení jako pod a).

    1. 2.3.2.10 Zápalná teplota (viz pododdíly 2.3.2.1 a 2.3.2.2)
      1. a) K určení zápalné teploty se zahřeje 0,2 g látky vložené do skleněné zkumavky, která je ponořena do lázně z Wodovy slitiny (kovové lázně). Zkumavka se vloží do lázně, když tato dosáhla teploty 100° C. Teplota lázně se pak zvyšuje každou minutu o 5° C.
      2. b) Zkumavky musí mít
        Zkušební postupy Zkouška trhavin na výpotek Obr. 1: Těleso závaží, tvaru zvonu; hmotnost 2220 g; pro zavěšení na bronzový píst Obr.2: Dutý bronzový válec, z jedné strany uzavřen, nárys a půdorys rozměry v mm Obr.3: Válcovitý bronzový píst, rozměry v mm
        délku125 mm
        vnitřní průměr15 mm
        tloušťku stěny0,5 mm
        1. a musí být ponořeny do hloubky 20 mm
      1. c) Zkouška se musí opakovat třikrát a pokaždé se musí zjistit teplota, při níž došlo k zapálení/vznícení látky, t.j. k pomalému nebo rychlému shoření, zapouzdření nebo výbuchu.
      2. d) Největší teplota zjištěná při těchto zkouškách je teplota zapálení/vznětu.
  1. 2.3.3 Zkoušky hořlavých kapalných látek třídy 3, 6.1 a 8
    1. 2.3.3.1 Zkouška pro stanovení bodu vzplanutí
      1. 2.3.3.1.1 Bod vzplanutí se určuje některým z těchto přístrojů:
        1. a) Abel
        2. b) Abel-Pensky
        3. c) Tag
        4. d) Pensky-Martens
        5. e) Přístroje podle ISO 3679:1983 nebo ISO 3680:1983
      1. 2.3.3.1.2 Pro stanovení bodu vzplanutí nátěrových hmot, lepidel a podobných viskózních výrobků obsahující ředidla, smí být použito jen přístrojů a zkušebních metod, které jsou vhodné ke stanovení bodu vzplanutí viskózních kapalin a odpovídají následujícím normám:
        1. a) Mezinárodní norma ISO 3679:1983
        2. b) Mezinárodní norma ISO 3680:1983
        3. c) Mezinárodní norma ISO 1532:1983
        4. d) Německá norma DIN 53213:1978 část 1
      1. 2.3.3.1.3 Postup zkoušky musí odpovídat buď metodě rovnovážné nebo metodě nerovnovážné.
      2. 2.3.3.1.4 Při postupu podle metody rovnovážné viz:
        1. a) Mezinárodní norma ISO 1516:1981
        2. b) Mezinárodní norma ISO 3680:1983
        3. c) Mezinárodní norma ISO 1523:1983
        4. d) Mezinárodní norma ISO 3679:1983
      1. 2.3.3.1.5 Postup podle metody nerovnovážné je:
        1. a) Pro přístroj Abel viz:
          1. i) Britská norma BS 2000:1995 část 170
          2. ii) Francouzská norma NF MO7-011:1988
          3. iii) Francouzská norma NF T66-009:1969
        1. b) Pro přístroj Abel-Pensky viz:
          1. i) Německá norma DIN 51775:1974 část 1 ( pro teplotu od 5° C do 65° C)
          2. ii) Německá norma DIN 51755:1978 část 2 (pro teplotu pod 5°C)
          3. iii) Francouzská norma NF MO7-036:1984
        1. c) Pro přístroj Tag viz:
          1. Americká norma ASTM D 56:1983;
        1. d) Pro přístroj Pensky-Martens viz:
          1. i) Mezinárodní norma ISO 2719:1988
          2. ii) Evropská norma EN 22719:1994 v jejím současném národním vydání (např. BS 2000, část 404/EN 22719)
          3. iii) Americká norma ASTM D 93:1994
          4. iv) Norma petrolejářského institutu IP 34:1988
      1. 2.3.3.1.6 V oddílech 2.3.3.1.4 a 2.3.3.1.5 uvedené zkušební postupy se používají jen pro rozsahy vzplanutí uvedené u jednotlivých metod. Při výběru použití metody je třeba dbát na možnost chemické reakce mezi látkou a zkušební nádobou. Přístroj je třeba, pokud to vyžaduje bezpečnost, umístit na místě, kde je omezeno proudění vzduchu. Z bezpečnostních důvodů smí být, pro organické peroxidy a látky samovolně se rozkládající (známé též jako „energetické" látky) nebo pro jedovaté látky, použity pouze zkušební postupy, při nichž se používají jen malé zkušební vzorky o velikosti cca 2 ml.
      2. 2.3.3.1.7 Jestliže podle nerovnovážné metody podle oddílu 2.3.3.1.5 je stanoven bod vzplanutí 23° C ± 2° C nebo 61° C ± 2° C, je třeba tento výsledek potvrdit pro každý teplotní rozsah jednou z metod rovnovážných uvedených v oddílu 2.3.3.1.4.
      3. 2.3.3.1.8 Je-li zařazení hořlavé kapalné látky sporné, pak je směrodatné zařazení, které navrhl odesílatel, jestliže se výsledek znovu provedeného stanovení bodu vzplanutí u dotyčné kapaliny neliší více než o 2° C od mezních hodnot (23° C popř. 61° C). Liší-li se výsledek opakovaného stanovení více než 2° C, je nutné provést druhé přezkoušení a platí za rozhodující nejnižší ze zjištěných hodnot při přezkoušení.
    1. 2.3.3.2 Zkouška pro stanovení obsahu peroxidu

      Obsah peroxidu v kapalné látce se určuje následovně:

      Vylije se množství p (asi 5 g s přesností vážení na 0,01 g) zkoušené kapaliny do Erlenmeyerkovy baňky přidá se 20 cm3 anhydridu kyseliny octové a smíchá se asi s 1 g pevného jodidu draselného rozetřeného na prášek. Po 10 minutách se kapalina ohřeje během 3 minut na 60° C; nechá se chladnout 5 minut a přidá se 25 cm3 vody. Po půl hodině se uvolněný jód titruje desetinou normálního roztoku simatanu sodného bez přidání indikátoru. Dokonalé odbarvení označuje konec reakce. Označíme-li potřebný počet cm3 roztoku simatanu písmenem n, vypočítá se procentuální obsah peroxidu ve vzorku (počítána na H2O2) podle vzorce

  1. 2.3.4 Zkouška ke stanovení tekutosti

    Ke stanovení tekutosti kapalných, hustých nebo pastovitých látek a směsí se používá následující postup:

    1. 2.3.4.1 Zkušební přístroj

      Obchodně běžný penetrometr podle ISO-normy 2137:1985 s vodící tyčí o hmotnosti 47,5 g ± 0,05 g;

      Děrovaný kotouč z duralu s kónickými otvory a hmotností 102,5 g ± 0,05 g (viz obrázek 4);

      Penetrační nádoba o vnitřním průměru 72 mm až 80 mm k jímání vzorku.

    1. 2.3.4.2 Zkušební postup

      Vzorek se naplní do penetrační nádoby nejméně půl hodiny před začátkem měření. Nádobka se těsně uzavře a v klidu vloží až do začátku měření. Vzorek se v těsně uzavřené penetrační nádobce ohřeje na 35° C ± 0,5° C a teprve bezprostředně před měřením (nejvýše 2 minuty) se přemístí na stolek penetrometru. Nyní se na povrch kapaliny nasadí hrot s děrovaného kotouče a změří se hloubka průniku v závislosti na čase.

    1. 2.3.4.3 Vyhodnocení výsledků zkoušky

      Látka je pastovitá, jestliže po nasazení hrotu S na povrch vzorku je odečtená hodnota penetrace

      1. a) při době zatížení 5 s ± 0,1 s s menší než 15 mm ±0,3 mm nebo
      2. b) při době zatížení 5 s ± 0,1 s s větší než 15 mm ± 0,3 mm, avšak dodatečná penetrace po dalších 55 s ± 0,5 s je menší než 5,0 mm ± 0,5 mm
    2. Pozn. U vzorků s omezenou tekutostí je často nemožné dosáhnout v penetrační nádobce vodorovné plochy a tím zajistit při nasazení hrotu S zajištění jednoznačných počátečních podmínek měření. Navíc může u mnohých vzorků nastat při nasazení hrotu děrovaného kotouče klasická deformace povrchu a v prvních vteřinách dojít k naměření mylných vyšších hodnot penetrace. V těchto případech může být účinné pro vyhodnocení zkoušky použít výsledků podle 2.3.4.2.
      3. Obrázek
      Obrázek
  1. 2.3.5 Zkoušky ke stanovení ekotoxicity, odolnosti a bioakumulace látek ve vodě pro zařazení do třídy 9
  2. Pozn. Použité zkušební metody musí odpovídat těm, které byly schváleny Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Komisí Evropského společenství (EG). Pokud se použijí jiné zkušební metody, pak musí být mezinárodně uznány, rovnocenné zkušebním metodám OECD/Komise ES a musí být uvedeny ve zkušebních zprávách.
    1. 2.3.5.1 Akutní toxicita pro ryby

      Cílem této zkoušky je, stanovit, při jaké koncentraci dojde k úhynu 50 % pokusných zvířat, která udává koncentraci látky ve vodě, při které v průběhu nepřetržitého časového intervalu pokusu nejméně 96 hodin dojde k úhynu 50 % ryb zkoušené skupiny. Vhodné druhy ryb jsou: mřenka pruhovaná (Brachidanio rerio), ryba americká (Pimephales promelas) a pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss).

      Ryby se vystaví působení zkoušené látky, která se přidává do vody v různých koncentracích (plus konstantní náplň). Pozorování se zaznamenávají nejméně každých 24 hodin. Na konci 96-ti hodinového působení A - pokud je to možné - při každém porovnání se vypočítá koncentrace, která usmrtí 50 % ryb. Kromě toho se potvrdí koncentrace, u které se po 96-ti hodinách nezjistí žádný účinek (no observed efect concentrtion-NOEC).

    1. 2.3.5.2 Akutní toxicita pro dafnie

      Cílem této zkoušky je zjistit účinnou koncentraci substance ve vodě, která zneschopní plavání 50 % dafnií (EC50). Vhodnými pokusnými organismy jsou: Daphnia magna a Daphnia pulex. Dafnie se vystaví na 48 hodin působení zkoušené látky, která se přidává do vody v různých koncentracích. Potvrdí se také koncentrace, u které se po 48 hodinách nezjistí žádný účinek (no observed effect concentration - NOEC).

    1. 2.3.5.3 Brzdění růstu řas

      Cílem této zkoušky je zjistit účinek chemikálie na růst řas při standardních podmínkách. V časovém období 72 hodin se porovná změna biomasy a přírůstek řas za stejných podmínek, avšak bez působení zkoušené chemické látky. Výsledky jsou dány takovou účinnou koncentrací, při které se sníží nejen růst řas o 50 % (IC50r), ale rovněž tvorba biomasy (IC50b).

    1. 2.3.5.4 Zkušební postupy pro lehkou biologickou odbouratelnost

      Cílem této zkoušky je stanovit stupeň biologické odbouratelnosti za aerobních standardních podmínek. Zkušební substance se v malých koncentracích přidává k živnému roztoku s aerobními bakteriemi. Postup odbourávání se pozoruje po dobu 28 dní podle určeného parametru, který je uveden u použité zkušební metody. Lze použít více rovnocenných zkušebních metod. Parametry zahrnují úbytek rozpuštěného organického uhlíku (DOC-úbytek), vývin oxidu uhličitého (CO2- vývin) a odběr kyslíku (O2-odběr).

      Látka je považována za biologicky lehko odbouratelnou, jestliže v období nejvýše 28 dní splní následující kritéria, přičemž tyto hodnoty musí být dosaženy do 10 dnů, počínaje dnem, v němž biologická odbouratelnost poprvé přesáhla 10 %:

      Zkušební postupy Zkouška trhavin na výpotek Obr. 1: Těleso závaží, tvaru zvonu; hmotnost 2220 g; pro zavěšení na bronzový píst Obr.2: Dutý bronzový válec, z jedné strany uzavřen, nárys a půdorys rozměry v mm Obr.3: Válcovitý bronzový píst, rozměry v mm
      DOC-úbytek:70 %
      CO2-vývin:60 % výpočtové produkce CO2
      O2-odběr:60 % výpočtové spotřeby O2

      Pokus může pokračovat déle jak 28 dnů, jestliže výše uvedená kritéria nebyla splněna, přičemž však potom výsledek představuje příslušnou biologickou odbouratelnost zkoušené látky. Pro účely zařazení je za normálních okolností potřebný výsledek «lehké» odbouratelnosti.

      Jsou-li k dispozici jen údaje COD- a BOD5, pak se látka považuje za biologicky lehko odbouratelnou, jestliže poměr BOD5: COD je větší nebo roven 0,5.

      Biochemická potřeba kyslíku (BOD - Biochemical Oxygen Demand) je definována jako hmota rozpuštěného kyslíku, která je nutná pro biochemickou oxidaci určitého objemu rozpuštěné substance za předepsaných podmínek. Výsledky se uvádějí v gramech BOD na gram zkoušené látky. Normální doba trvání pokusu činí 5 dnů, při použití národní standardní (normové) zkušební metody.

      Chemická potřeba kyslíku (COD- Chemical Oxygen Demand) je měřítko oxidovatelnosti látky a vyjadřuje se jako takové rovnocenné množství kyslíku oxidačně působícího reagenčního činidla, které zkoušená substance spotřebuje za stanovených laboratorních podmínek. Výsledky se udávají v gramech COD na gram zkoušené substance. Smí být použity národní standardní (normové) zkušební metody.

    1. 2.3.5.5 Zkušební postupy pro bioakumulační potenciál
      1. 2.3.5.5.1 Cílem této zkoušky je stanovit potenciál bioakumulace, buď poměrem mezi rovnovážnou koncentrací (c) látky v rozpouštědle a ve vodě, nebo pomocí faktoru biokoncentrace (BCF).
      2. 2.3.5.5.2 Poměr rovnovážné koncentrace (c) látky v rozpouštědle k rovnovážné koncentraci ve vodě se obyčejně vyjadřuje jako desítkový logaritmus (log10). Rozpouštědlo a voda smí vykazovat jen zanedbatelnou mísitelnost a látka nesmí ve vodě ionizovat. Normálně používaným rozpouštědlem je n-Oktanol.

        V případě n-Oktanolu a vody vznikne:

        log Pow = log10 [Co/Cw]

        přičemž POW je Nernstův koeficient dělení, který se získá tak, že koncentraci látky v n-Oktanu (Co) dělíme koncentrací látky ve vodě (Cw).

        Jestliže je log Pow ≥ 3,0, pak látka obsahuje potenciál bioakumulace.

      1. 2.3.5.5.3 Faktor biokoncentrace (BCF) je definován jako poměr mezi koncentrací zkoušené substance v pokusné rybě (Cf) a koncentrací v pokusné vodě (Cw) ve stabilním stav:

        BCF = (Cf) / (Cw).

        Princip pokusu spočívá v tom, že ryby jsou vystaveny působení roztoku nebo dispense se známou koncentrací zkoušené substance ve vodě. Podle zvolené zkušební metody, která spočívá na vlastnostech zkoušené substance se smí použít průtočná, statická nebo semistatická metoda. Ryby se vystaví na určité časové období působení zkoušené látky; dále následuje časové období bez další expozice. V průběhu druhého časového období se provedou měření přírůstku zkoušené látky ve vodě, tzn. vylučovací přírůstek nebo čistící přírůstek.
        (Různé zkušební metody a výpočtová metoda BCF jsou detailně uvedeny ve směrnicích pro zkoušení chemikálií OECD-OECD Guidelines for Testing of Chemicals -, metody 305A až 305E, 12. květen 1981).

      1. 2.3.5.5.4 Látka může vykazovat hodnotu log Pow, která je větší nebo rovna 3,0 a hodnotu BCF, která je menší než 100. Toto by poukazovalo na malý nebo neexistující potenciál pro bioakumulaci. Ve sporných případech, jak je znázorněno na vývojovém diagramu v bodě 7, má hodnota BCF přednost před hodnotou log Pow.
    1. 2.3.5.6 Kritéria

      Látku lze považovat za vodu znečišťující, jestliže splňuje jedno z následujících kritérií:

      1. Z následujících pojmenovaných hodnot -
        1. 96-ti hodinová hodnota LC50 pro ryby,
        2. 48-ti hodinová hodnota EC50 pro dafnie,
        3. 72-ti hodinová hodnota IC50 pro řasy -
      1. je nejmenší hodnota
        1. - nejvíce 1 mg/litr;
        2. - více jak 1 mg/litr, ale nejvíce 10 mg/litr a látka není biologicky lehce odbouratelná;
        3. - více jak 1 mg/litr, ale nejvíce 10 mg/litr a hodnota log Pow je nejméně 3,0 (ledaže by experimentálně stanovené BCF činilo nejvýše 100).
    1. 2.3.5.7 Vývojový diagram
    Obrázek